5. Víra

V základech Tvého vědomí leží Víra. Je řečeno: „Každému podle víry jeho“. Není to však ta víra, o níž mluvíme, když přemýšlíme o náboženství nebo o Bohu (což jsou mimochodem různé věci). Tedy když mluvíme o slepé víře: že prý musíme v něco věřit, když nemáme poznání, a jakmile poznání získáme, víru již nepotřebujeme. Ne, mluvíme o Víře jako takové, o přesvědčeních, podvědomých pevných postojích, které předcházejí jakémukoli poznání. O Víře, která určuje základní zákony naší reality. A zde je důležité si uvědomit, že my všichni, možná aniž si to uvědomujeme, v něco věříme.

Někdo věří ve vědu, v to, že člověk je vyvinuté zvíře, někdo věří v náboženská dogmata, v „dědečka na obláčku, který všemu vládne“, někdo věří v sílu magického působení… Avšak většina lidí, aniž si to uvědomuje, jednoduše věří v to, že svět je takový, jaký je, jak jej vidíme, cítíme, měříme, a že existuje nezávisle na nás, na tom, co si o něm myslíme, co o něm víme – on zkrátka jest. A až tu nebudeme, bude i nadále stejný, jen my v něm nebudeme. Tomu se říká „objektivní realita“. To však není to, jak tomu ve skutečnosti je, je to pouhé přesvědčení, hluboká, v dětství nevědomě přijatá a zvykem zakořeněná jistota; většina lidí jednoduše věří v tuto „objektivní realitu“ stejně tak, jako někdo věří v „dědečka na obláčku“. Jde však o to,

že formule „každému – podle víry jeho“ funguje v každém případě: v co věříš, to dostáváš. Jakákoli víra, stejně jako jakákoli pravda, potvrzuje sama sebe fakty vnější reality. Jakákoli.

Na základní úrovni představuje naše realita, jak říkají fyzici, kvantovou polévku, tedy „směsici“ všech možných variant reality, a jedině vzorec našeho vnímání – to, jak na náš svět pohlížíme, skrze jaké prizma (přesvědčení a věr) jej vnímáme – určuje onu konkrétní variantu reality, kterou prožíváme. Ano, tyto varianty mají různé pravděpodobnosti uskutečnění. Avšak jak nám říká kvantový koncept QBism (QBismus), „ve Tvé realitě s největší pravděpodobností nastává to, v co věříš (jsi přesvědčen) natolik, že jsi ochoten na to vsadit peníze“. Ve Tvé realitě se děje to, v co věříš, „každému – podle víry jeho“, a fakta i poznatky, jež je uspořádávají, jsou pouhými důsledky, které „vyplouvají“ z kvantové polévky materiální skutečnosti podle vzorce naší Víry.

Jinými slovy, budeš neustále nevědomě hledat a nacházet potvrzení právě toho, v co věříš. Otázka opět zní pouze tak, zda Tě Tvá Víra, Tvá přesvědčení, činí šťastným? Možná jsi zpočátku přijal své postoje nevědomě – od maminky a tatínka, od vychovatelů a učitelů, od celého svého okolí, ale nyní můžeš učinit vědomou volbu. Kriticky zhodnotit plody, které

získáváš ze svých nynějších přesvědčení a postojů a – nyní již vědomě – si zvolit to, v co doopravdy věřit chceš. Volba Víry znamená volbu reality a zákonů, podle nichž funguje.

Ten, kdo se rozhodne věřit v „objektivní realitu“, automaticky spadá pod působení zákonů této reality: omezenost zdrojů, nutnost boje o ně, zákony konkurence, v nichž nad morálkou, etikou, Láskou a spravedlností bude vždy stát přežití. Přežívá nejsilnější. Vždy se však najde ještě silnější, ten, kdo má méně morálně-etických zábran. Avšak i on nakonec prohraje – s tím nejsilnějším protivníkem – s nevyhnutelnou smrtí. V této realitě existuje pouze jediná záruka – záruka prohry, záruka smrti jako přirozeného vyústění. A dokud budeš neochvějně kráčet k tomuto předem vepsanému konci, jsi odsouzen trpět, bát se a nemilovat. Nebo žít na „lécích proti bolesti“ a pokoušet se alespoň něčím odvést svou pozornost od bolesti strachů a zklamání – jídlem, sexem, zábavou, sportem, umělými hrami, nejrůznějšími kurzy, tréninky, drogami, alkoholem…

A to je „objektivní“. V „objektivní realitě“ je totiž tolik vnějších faktorů nezávislých na Tobě, že rozumný člověk, věří-li v „objektivní, nezávisle na něm existující materiální skutečnost“, je prostě povinen pociťovat strach a neustálou úzkost z nemožnosti mít je všechny pod kontrolou. V takové realitě z podstaty věci vládne strach. Avšak

člověk nemůže žít ve věčném strachu, odporuje to jeho Pravé podstatě. A tak nezbývá než něčím rozptylovat Sebe sama…

A mnozí před tímto strachem a utrpením utíkají „k Bohu“, k bohu, který stejně jako „objektivní realita“ existuje odděleně od Tebe – k jakémusi „dědečkovi na obláčku, který všemu velí“. To je však jako „zlý polda“ a „hodný polda“. „Totéž v bledě modrém“. Nyní se ho budeš muset bát. A neustále zjišťovat, co od Tebe žádá on. A zde vyvstává množství náboženských egregoru, bytostí toužících přiživit se na energii víry lidí. Neboť Víra je zdrojem života, Víra je kanálem, jímž se energie předává tomu, v co věříš. A ať už věříš v boha, ve vědu, ve třetí světovou válku nebo v prezidenta, který všechny zachrání, na tom v podstatě nezáleží. Dobrovolně odevzdáváš svou životní energii něčemu vně.

To neznamená, že Bůh neexistuje. Bůh existuje. Bůh existuje jako Nejvyšší Potenciál všeho, všeho jsoucího, všeho, co kdy bylo, jest a bude, a zároveň jako jeho Zdroj. A ve všech dobách byli lidé, kteří se zasvětili službě tomuto Nejvyššímu Potenciálu lidstva a Života jako celku a definovali tento Nejvyšší Potenciál jako Bezpodmínečnou Lásku, Věčný Život triumfující nad smrtí, Nejvyšší Rozum, Nejvyšší Přemoudrost, Nejvyšší Sílu a Nejvyšší Vůli, Nejvyšší Příčinu a Zdroj všeho, a konečně jako Nejvyšší

Přitažlivost v tom nejobecnějším smyslu. Takové lidi, kteří se zasvětili službě tomuto Nejvyššímu Potenciálu, nazývali svatými. A tito lidé navazovali svůj vlastní nadčasový a mimonáboženský kontakt s tímto Nejvyšším Potenciálem a svou službou a Vírou obohacovali všechny nebo některou konkrétní z Jeho kvalit: někdo tříbil Vůli (když stál 40 let v modlitbě na sloupu či na kameni), někdo – Sílu ovládání hmoty prostřednictvím Víry („Budete-li mít víru jako zrnko hořčičné, řeknete této hoře: Přejdi odtud tam, a přejde podle slova tvého“), někdo získával Přemoudrost tím, že upevňoval Rozum a pozvedal jej v Ducha, v Ducha jakožto Nejvyšší formu vědomí. Někdo ukázňoval mysl. Někdo v sobě pěstoval Svobodu od strachů a omezení těla, od tělesných závislostí. Někdo zdokonaloval Tělo. Někdo rozšiřoval spektrum Duše. Někdo rozvíjel Energii. Někdo dosahoval Lásky.

Ano, to je také Víra. Avšak tato Víra, zasvěcená Celku, Jedinému a nedělitelnému Jsoucnu, jež ve všech dobách navazovala svůj vlastní Živý Kontakt s Živým Nadčasovým Bohem a vkládala své plody do Jediné Pokladnice Ducha – tato Víra, Živá Víra, stvořila náš společný Nejvyšší Potenciál, k němuž jednoho dne získá přístup každý, kdo si to přeje – a to již ne pro své vlastní zásluhy, nýbrž z Nejvyšší Milosti, utkané ze sebeobětavého Souhrnného Hrdinství těchto svatých lidí, jež se v celých dějinách lidstva slilo v Obraz Jediného Boha a Jeho Lásky k nám, Jeho Milosti jakožto Našeho Jediného Otce-Matky k Jeho dětem.

A tato Víra z moci své všeobecnosti vytváří kolektivní realitu Nejvyššího Potenciálu, kolektivní realitu Ráje.

Každý z těchto lidí použil své slabosti, svou omezenost jako odrazový můstek a rozhojňoval sílu Víry i sílu touhy (a touhy jsou nesmírně důležité, jak uvidíme v další kapitole), neodvraceje se od vlastní slabosti a strachů a nepokoušeje se zapomenout v „lécích proti bolesti“ jako ostatní lidé, nýbrž hledě jim přímo do očí a denně konaje čin překročení těchto mezí, zasvěcuje plody tohoto činu nikoli osobně sobě, ale veškerému Lidstvu, Jeho Nejvyššímu Potenciálu, Tomu, co nazýváme Jediným Bohem, Jediným Otcem-Matkou, Jediným Duchem, s vědomím, že všechny tyto nejvyšší kvality dosáhnou své kritické masy nikoli teď, nikoli v tuto vteřinu, ale v budoucnosti („ve věku budoucím“), v jakémsi kvalitativně Novém Vědomí, Které si jednoho dne uvědomí Sebe jako Příčinu všeho. Ve Vědomí Tvůrce.

A hle, tato budoucnost nastala. Jednoho dne – to je Nyní.

Zeptáš se: a proč nelze jednoduše věřit v sebe? Lze to. Ale porovnej: víru v sebe jako v oddělenou bytost a Víru v Sebe jako v jedinečný projev Jediného Boha, Jediného Života, jenž ztělesnil Svůj Nejvyšší Potenciál a pokračuje v Jeho rozšiřování v každém okamžiku všemi Svými jedinečnými

projevy, z nichž každé dítě Boha, každý tvůrce své reality, pokračuje v každém okamžiku v rozvíjení talentů a darů obdržených od Jediného Ducha-Otce-Matky a přináší svůj každodenní vklad do růstu tohoto Nejvyššího Potenciálu, přičemž na oplátku pro sebe získává Obnovenou Verzi Jediného Nejvyššího Potenciálu, zrozeného všemi dětmi a částečkami Jediného Těla v každém okamžiku Jediného Nyní.

Uznáš sám, že víra v sebe jako v odděleného nositele vědomí, omezeného svou zkušeností, a Víra v Sebe jako v jedinečný projev Jediného Boha, Jenž v Sobě pojímá Jediný Nejvyšší Potenciál Jediného Nadčasového Vědomí, neseného veškerým Lidstvem – jsou dvě zcela rozdílné věci.

Jak tedy uvěřit v Sebe, v Sebe jako v tvůrce své reality, sebe neodděleného od Celku, nýbrž jako v boha a milované dítě, jedinečný projev Jediného Boha ve Tvé jedinečné lidské podobě?

Vždyť Víra je velmi úzce spjata s touhami. Věříme v to, v co věřit chceme. A naopak: naše touhy jsou určovány našimi přesvědčeními. Pojďme prozkoumat životodárnou sílu Tvých přání.