3. Štěstí, vědomí a realita

F. M. Dostojevskij psal: „Člověk je nešťastný jen proto, že neví, že je šťastný. A jakmile se dozví, že je šťastný, hned, v tu samou vteřinu se stane šťastným. V tom je všechno. Všechno…“. Souhlasíme s tímto tvrzením. V našem obraze světa (a ten je podložen – jak vědecky, tak každodenní praxí) každý člověk již má to, co opravdu chce (ale nemusí to vědět), a v jeho světě se děje to, v co doopravdy Věří (Věří natolik, že je připraven na to vsadit to nejcennější pro něj: peníze, život, svobodu).

V tom nejširším smyslu – Tvá realita, celý Tvůj hmotný svět (Tvé zdraví, Tvé finance, Tvé vztahy, vše, co máš i nemáš, všechny okolnosti Tvého života, všechny události a interakce s ostatními lidmi a se světem) – zkrátka celá Tvá realita je beze zbytku stvořena Tvým vědomím. A to není o tom, že „myšlenka je hmotná“ a že „je třeba myslet pozitivně“. Myšlenka je samozřejmě důležitá. Avšak struktura Tvého vědomí je mnohem větší než pouhé myšlenky. Pojďme se podívat na „budovu“ Tvého vědomí o něco podrobněji, aniž bychom zabíhali do detailů.

Podmíněně lze vymezit čtyři „patra“ našeho vědomí: Víra, touhy, pocity a myšlenky. Právě to, čím jsou tato patra naplněna, určuje, jak žijeme – doslova vytváří celou naši realitu. Avšak nejčastěji

si to ani neuvědomujeme, zdá se nám, že vše je tak, jak to je, nezávisle na našem vědomí, a my můžeme tento složitý svět existující odděleně od nás pouze zkoumat, přizpůsobovat se mu nebo s ním bojovat. Ale tak tomu zdaleka není. Přesněji řečeno, je to jen jedna z možných variant přesvědčení, která vytváří jí odpovídající skutečnost a utváří veškeré vztahy člověka se světem. Mohou však existovat i jiné a ty plodí zcela odlišnou realitu.

Vlastně Ti v tomto stručném Průvodci životem chceme nabídnout vizi, která Tě navrací do pozice Tvůrce Tvé reality – jež člověku od počátku náleží, my se jí však nevědomě vzdáváme, přejímáme jiná přesvědčení a věrouky, přenášíme odpovědnost na vnější síly (na druhé lidi, na úřady, na vůdce, na okolnosti, na Boha…), a často naopak přetahujeme odpovědnost za druhé (v podstatě stejné tvůrce) na Sebe, a právě tento přenos odpovědnosti nás nutí trpět a nevidět své štěstí, nevidět, že to všechno si ve svém životě vytváříme sami, obviňujíce z našich nezdarů někoho vnějšího, děsíce se vnějších nebezpečí a hrozeb (které sami vytváříme), urážejíce se, hněvajíce se, závidíce, zuříce... anebo naopak pociťujíce vinu za to, že nedokážeme učinit šťastnými druhé lidi.

A právě to nás nutí všemožně kličkovat, lhát – druhým i Sobě samým, ve snaze vydělat o trochu

více peněz, získat o trochu více moci a převahy nad ostatními lidmi. Za tím vším stojí pouhý přenos odpovědnosti. A i když toto všechno získáme – peníze, moc, úspěch – nestáváme se šťastnějšími, protože strach a závist nás nevyhnutelně ženou na další úroveň – další úroveň peněz, moci, „úspěchu“.

Stačí změnit svá přesvědčení, od základu proměnit svůj pohled na svět, přijmout odpovědnost na Sebe jako Tvůrce svého světa a vrátit odpovědnost ostatním tvůrcům za jejich realitu, a vše se v tu ránu změní – zjistíš, že už jsi šťastný, neboť Ty sám tvoříš vše ve svém světě a není nikdo jiný, kdo by za to nesl odpovědnost. A tvoříš to z určitého důvodu, z nějakého důvodu to chceš a Věříš v to. Právě proto je vše tak, jak je. Jen jsi si neuvědomoval, jak, čím a proč to vytváříš, a právě tato nevědomost Tě činila nešťastným. Je tu však šance vše napravit – navrácením odpovědnosti za svůj život a svou realitu Sobě samému, nikoli však na úrovni slov a činů typu: „chlap řekl – chlap udělal“ nebo „člověk musí nést následky za své činy“, nýbrž na úrovni samotného vědomí: Tvých přesvědčení, věr, podvědomých tužeb, citů a myšlenek.

Tvá realita je přímým a zjevným vyjádřením toho, čím je naplněno Tvé vědomí.

Chceš-li vědět, čím je naplněno Tvé vědomí – pohlédni do zrcadla své reality. Vše, co tam spatříš – dobré i nevalné, příjemné i odpudivé, inspirující i děsivé – to všechno jsi Ty. A pokud se Ti v tom zrcadle něco nelíbí, napravit to můžeš jen Ty. Jak se Ti líbí takový obrat? Jsi připraven na takové dobrodružství? Vždyť pokud toto přijmeš, nebudeš mít již možnost přenést odpovědnost na kohokoli jiného. Čeká Tě velká a mravenčí práce na poznávání Sebe, na zkoumání hlubin svého vědomí. Je to však zároveň ta nejzajímavější a nejpožehnanější práce v celém vesmíru, ve všech vesmírech. Poznat Sebe.

Poznat Sebe, nikoli předělávat. Vidím v Tobě dokonalou bytost. Dokonalou Božskou bytost, která nečiní chyb, a proto na ní není co předělávat, neboť tato bytost se pouze učí ovládat své tělo, své Velké Tělo. Tělo své reality. Učí se poznáváním Sebe, své síly, svých bezmezných možností Tvůrce.

Když vidíte, jak se malé dítě učí chodit a celkově ovládat své tělo, své ruce, jak se snaží dosáhnout na hračku, která se mu zalíbila, nebo na chutné jídlo, a když se mu to nedaří, vidíte v něm snad méně dokonalosti? Viníte ho za to? Či jste inspirováni tím, že při zakoušení určitých – nezbytných – obtíží ve fázi učení neustupuje a pokračuje v dalších a dalších pokusech tuto dovednost ovládnout. A potom si osvojuje stále

složitější a složitější dovednosti. Čteš-li nyní tento text, pak se Ti to ve své době zřejmě také podařilo.

Vidíme Tě, Člověče, jenž si osvojuješ dovednosti vědomého tvoření své reality, jako stejně dokonalé dítě, které neustupuje před případnými „nezdary“, nýbrž znovu a znovu podniká pokusy se naučit. A právě v tom Ti My po celou tu dobu, v průběhu celého Tvého života pomáháme, a My jsme připraveni Ti v tom pomáhat i nadále, trpělivě sledujíce Tvůj pokrok.

Jsi však Ty sám připraven nastoupit tuto cestu? Jsi připraven? Pak Hra začala. Nechtěj od Sebe hned příliš mnoho. Pokus se prozatím uvědomit si, v co právě teď Věříš (při pohledu do zrcadla své reality), koho obvykle viníš z nezdarů, za koho nakládáš na svá bedra odpovědnost, komu jsi dlužen a kdo dluží Tobě... Jakým systémem vzájemných závazků a dluhů ses stihl na své životní pouti obalit? Co tím získáváš? Činí Tě to šťastným? Věz: to vše není „objektivní“ a „jinak to nejde“. To jen Tvá přesvědčení a Tvá Víra Tě nutí činit taková rozhodnutí a takto jednat. Není to špatné ani dobré. Ty v to prostě Věříš.