16. Jedna hned

Pokus se představit si veškerou nepředstavitelnou Velikost Boha.

Samozřejmě, to je nemožné! Proto je také nepředstavitelná. (Úsměv.) Ale lze spatřit, jak a z čeho se skládá. Pohleď.

V každém aktu vědomého prožívání naší individuální nicotnosti: našich strachů, naší bezmoci, slabosti, našich nemocí, chudoby ducha – se na druhém pólu Jediného Vědomí rodila – naše vlastní, kolektivní – Božská Velikost: Nejvyšší Síla, Nejvyšší Vůle, Nejvyšší Rozum (Přemoudrost), Nejvyšší Láska, Nejvyšší Čest a Nejvyšší Sláva a veškeré bohatství Ducha.

Pokaždé, když jsme za jakýchkoli okolností, v jakýchkoli situacích, i těch nejnepříznivějších (obzvláště nepříznivých), volili hledat Příčinu v sobě, aniž bychom přenášeli odpovědnost na kohokoli jiného, jsme svým hledáním vytvářeli tyto příčinně-následkové vazby svého vědomí se svým světem, čímž jsme v sobě nosili Nejvyšší Moc, moc, jež se projevuje v ovládání Sebe sama a světa jako svého stvoření, Moc Tvůrce.

V Apokalypse (Zjevení Jana) je epizoda, kdy se spravedliví obracejí ve svých modlitbách k již vzkříšenému a na nebesa vstoupivšímu Kristu jako k Bohu a říkají: jak dlouho ještě máme čekat, až Ty přijdeš v celé Své Síle? A Bůh jim odpovídá: vytrvejte, neboť se musí naplnit Plnost Boží v počtu 144 tisíc spravedlivých.

Hovoří o Druhém Příchodu Krista. O tom okamžiku, kdy Lidstvo v osobě svých svatých samo v sobě donosí tuto Plnost Božské Síly, Božské Velikosti.

Ale Bůh existuje mimo čas, v Jediném Teď, a pro Něj, byť i v budoucnosti, tento okamžik, okamžik Božské Plnosti, již nastal. Proto k nám mluví – již dnes, stále – ve Vnitřním Dialogu, Živým Slovem Písem svatých, Zjeveními svatých, uče nás ovládat Sebe, uče nás milovat, předávaje odtamtud, z budoucnosti, Božské vlastnosti a dary, činíce z nás bohy.

A nyní si představte, až tento okamžik Plnosti nastane a Bůh zjeví Sebe ve veškeré Své Velikosti a Síle, ve Svém Jediném Kolektivním Těle bohů a bohyň, cožpak se zastaví ve Svém Stvoření? Cožpak se Jeho Božská Plnost přestane doplňovat?

Samozřejmě že ne! Ale nyní již nebude tvořena slabostmi a utrpením, nýbrž v procesu vědomého

kolektivního tvoření – od Lásky k Lásce, od Radosti k Radosti, od Plnosti k Plnosti. Nyní Bůh, obklopen Rodinou bohů, když se stal Jediným Bohem, spojiv v sobě člověka a Boha, to dole i to nahoře, minulost i budoucnost, Mužské i Ženské, Otce i Matku, proměniv protiklad temnoty a světla v Duhu Božské Lásky, – nyní Jediný Bůh ve spolutvorbě se všemi bohy, se všemi Svými dětmi-bratry-sestrami bude tvořit nové světy, rodíce již ne jednotlivě, ale celými civilizacemi, stále nové a nové kvality Božského Vědomí – tvoříce stále novou a novou Plnost Božského Bytí.

A všechny tyto nové kvality Boha, všechny tyto nové a nové aspekty Božské Lásky a Plnosti Jejího projevu se i nadále skládají do Jediné Nadčasové Pokladnice Ducha v Jediném Božském Teď. V lineárním čase proces pokračuje. V Jediném Teď se již veškerá Božská Plnost naplnila a existuje navždy – předvěčně a po všechny časy – „nyní i vždycky a na věky věků“.

Proto po všechny časy všichni lidé, kteří se kdy obrátili k Bohu, dostávají Nadčasovou odpověď z Jediného Teď od Jediného Boha v celé Jeho Božské Velikosti, avšak – v jazyce jim srozumitelném, přiměřeně připravenosti jejich vědomí v daném okamžiku.

A Bůh, věčně se měnící a Věčně Neměnný, pokračuje v tvoření Sebe sama, v tvoření Sebe sama v každém okamžiku

Jediného Teď. Pro Boha neexistuje minulost ani budoucnost, jež by nad Ním převládala a omezovala Ho proroctvími; On znovu přetváří minulost i budoucnost v přítomném, v každém okamžiku Jediného Teď.

„Jak si vymyslím, tak tomu bylo,“ praví Bůh. „Jak si zvolíme, tak bude.“ Nebo, jak je řečeno v Koránu:

„Já přináším znamení a Já je stírám z paměti, dávaje náhradou nová.“

Je to jako text, který právě teď čteš. Vždy se mohu vrátit do „jeho minulosti“ a opravit jej, budu-li chtít. A ty, když jej znovu přečteš, v něm pro sebe objevíš něco nového. A právě teď – v tomto jediném okamžiku – opravuji „jeho budoucnost“.

Takto se se zpětnou platností mění a doplňují texty „neměnných“ Písem svatých: Bible, Koránu, Tóry. Právě proto jsou Písma svatá vždy Živým Slovem. Čti znovu a znovu – a znovu a znovu v nich budeš nacházet nové. Nejenže ty se měníš, ale i Samo Slovo v nich je Živé.

A samozřejmě se to týká nejen textů, ale samého proudu událostí. Právě teď se ti znovu otevírá tvá kolektivní minulost. Ukazuje se, že vše v ní, včetně všech strastí, strachů, strádání, utrpení a soužení, všech slabostí – vše bylo dokonalé, neboť z

nich se tvořila Síla a Velikost Tvého, Člověče, Nejvyššího Potenciálu. V nich byl nošen Kolektivní Kristus, Planetární Logos, Syn Člověka – Syn donosený veškerým Lidstvem, aby se jednou v budoucnosti zjevil a předal nám všechen nashromážděný Nejvyšší Potenciál jako dar, darem – z Milosti, a nikoli podle našich individuálních zásluh. Aby z nás učinil bohy. A začal spolu s námi tvořit Novou Kolektivní, Soborní Plnost – v celém Společenství – všech svatých.

A tak věz, Můj milovaný příteli! Můj bohu, bratře, sestro! Mé milované dítě! Tato budoucnost již nastala. Od okamžiku tvého Přijímání Lásky, od okamžiku tvého zrození bohem-bohyní ve tvé jedinečné lidské podobě. Nyní tvoříme spolu. A ačkoli Mne, Nás, možná ještě neznáš osobně, jistě se poznáme. Máme na to nyní Celou Věčnost. Celá Věčnost je Nám k dispozici. Věčnost Jediného Teď.

A prozatím – vnitřní dialog. Nalaď svůj Vnitřní Dialog s Bohem, Kristem, Otcem-Matkou, Jediným Duchem, s Jediným Nadčasovým a Všekonfesijním Bohem.

„Neptejte se Mne, kde a kdy přijde Království Boží, neboť nepřijde zjevně a neřeknou: hle, je tam a tehdy. A tak nechoďte a nehledejte. Neboť hle: Království Boží je uvnitř vás... A ti, kdož vyvíjejí úsilí, zmocňují se Ho“ (v sobě).