44. Ad-dukhaan

1Há. Mím

2Při knize zjevné

3Zajisté seslali jsme ji, abychom varovali jí, v noci požehnané

4v noci té ustanoveno jest veškeré nakázání moudré

5rozkazem od nás. Myť zajisté vysíláme (posly)

6jako milosrdenství od Pána svého: onť zajisté všeslyšící jest, vševědoucí

7Pán nebes i země a všeho, což mezi oběma jest, pevně-li věříte

8Není Boha, kromě něho; obživuje i umrtvuje: Pán váš i Pán otců vašich předešlých

9A přec ještě v pochybnosti zahrávají si

10Však pozoruj je v den, kdy vydají nebesa DÝM zjevný

11jenž zahalí lidstvo: to trest bude bolestný

12(Volati budou): „Pane náš, odejmi od nás trest, my již věříme!“

13Jak mohlo by nyní býti jim dáno Napomenutí? Vždyť již byl přišel jim prorok zjevný

14však odvrátili se od něho a řekli: „Posedlý, (jinými) naučený!“

15Kdybychom odejmuli od vás trest jen maličko, (k nevíře) vrátili byste se

16V den, kdy udeříme úderem velkým, tehdy pomstíme se

17Však již před nimi na zkoušku postavili jsme lid Faraonův, a přišel jim posel vzácný

18(řka): „Vraťte se mnou služebníky boží: jáť jsem vám poslem důvěryhodným

19a nepovyšujte se nad Boha, neb přicházím k vám s mocí zjevnou

20a útočiště béřu u Pána svého i Pána vašeho, abyste nekamenovali mne

21A jest-li neuvěřili jste jim, oddalte se ode mne.“

22Vzýval pak Pána svého: „Titoť zajisté jsou lidem provinilým!“

23„Vyjdi se služebníky mými za noci, neb pronásledováni budete

24A zanech za sebou moře zklidněné, neboť voje jejich potopeny budou.“

25Kolik zahrad pak opustili a pramenů

26A polí obilných a přebývání vzácných

27A slastí, v nichž rozkoš mívali

28Tak (stalo se): a dědici jich lid jiný jsme učinili

29A nelkalo nad nimi nebe, ni země, a nebylo jim poshověno

30I zachránili jsme syny Israele od muk potupných

31od Faraona, jenž zajisté zpupným byl, a (jedním z výstředníků)

32a vyvolili jsme je, vědomě, nad lidstvo veškeré

33a předvedli jsme jim znamení, v nichž zkouška byla zjevná

34Nicméně tito zde říkají

35„Není jiné smrti nám, vyjma první, a nebudeme pak vzkříšeni

36i přiveďte nám sem otce naše, jste-li pravdomluvnými!“

37Zdaž lepšími jsou lidu Tubba' a těch, kdož před nimi byli? Zahladili jsme je, neb byli provinilými

38A nestvořili jsme nebe a zemi a což mezi oběma jest z kratochvíle

39nýbrž stvořili jsme je jen v opravdovosti! Však většina jich není si toho - vědoma

40Zajisté pak den rozdělení bude místem schůzky pro všechny

41den, kdy neprospěje pán sluhovi svému pranic, aniž bude jim pomoženo

42vyjma těch, nad nimiž slituje se Bůh: neb on zajisté mocný jest, moudrý

43Zajisté pak strom Az-Zaqqúm

44pokrmem bude hříšného

45jak olej rozhřátý vříti bude v břiších

46vřením vody vroucí

47„Chopte se ho i dovlečte jej doprostřed plamenů

48pak na hlavu jeho lijte muka vody vroucí

49Okus tohoto, neb tys zajisté mocný, vzácný

50Totoť jest, o čem pochybovali jste!“

51Zajisté pak bohabojní budou v přebývání bezpečném

52v zahradách a u pramenů

53oděni hávy z hedvábí a kmentu, proti sobě sedíce

54Tak (tomu bude): za manželky pak dáme jim děvy černooké, velkooké

55tam objednávati budou si všeho (druhu) ovoce v bezpečí

56neokusí tam jiné smrti, vyjma prvního zemření; a ochrání je Bůh před mukami plamene

57Milostí to bude od Pána a blaženost bude to velká

58Snadným pak učinili jsme (tento Korán) v jazyku tvém, aby snad byli toho pamětlivi

59I dávej pozor: neb oni též pozor dávají