38. Saad

1SÁD. Při Koránu, v němž jest napomenutí

2věru ti, kdož neuvěřili, jednají zpupně a odbojně

3Kolik zahladili jsme pokolení před nimi! Volali sice (o slitování), však nebyla to již doba k uniknutí

4Diví se, že přišel jim varovatel ze středu jejich; a říkají nevěřící: „Toť kouzelník jest, velký lhář

5Cože? On činí božstva Bohem Jediným? Toť věru věc jest údivná!“

6A oddálili se předáci jejich, (řkouce): „Jděte a vytrvejte trpělivě při božstvech svých! Toť věru věc jest vyžadovaná

7Neslyšeli jsme ničeho podobného v náboženství předešlém: Toť věru jest jen šejdířství

8Jemu (jedinému) mezi námi že bylo sesláno Napomenutí?“ Ano, oni pochybují ohledně Napomenutí mého: ano, uvěří, až okusí trestu mého

9Což oni mají pokladnice milosrdenství Pána svého, Mocného, Obdarovatele

10Což jim přináleží panství nebes a země a všeho, což mezi oběma jest? Nechť tedy vystoupí vzhůru po provazech

11Vojsko jakékoliv tam poraženo bude spojenců

12Před nimi již lháři nazvali proroky lid Noemův, a (kmen) 'Ád, a Farao, jenž kůly měl

13A (kmen) Tsemúd, a lid Lotův, a obyvatelé Al-Aika tito (všichni) spojenci byli

14všichni jen lháři zvali proroky: a trest po právu byl vykonán

15A nač tito zde čekají než na zavřesknutí jediné, jemuž nebude odkladu

16A (přece ještě) říkají: „Pane náš, urychli nám podíl náš, přede dnem súčtování!“

17Strp, co říkají, a pomni služebníka našeho Davida, muže silného, jenž často (kajícně k nám) obracel se

18jak přiměli jsme hory, aby s ním chválily nás s večerem i v zoře východu

19a ptactvo, jež shromažďovalo se kol něho a všechno k němu navracelo se

20Jak upevnili jsme království jeho a dali jsme mu moudrost a (bystré) sporů rozsuzování

21Zdaž došla tě zpráva o sporu oněch dvou, když přelezli zeď výklenku

22Když objevili se před Davidem a on lekl se jich, řekli: „Neboj se, jsme dva ve sporu, z nichž jeden učinil příkoří druhému. Rozsuď mezi námi dle pravdy, nejsa stranickým, a uveď nás na stezku rovnou

23Toto jest bratr můj; měl devadesát devět ovcí, já pouze jedinou měl; i řekl mi: ‚Dej mi ji v opatrování.‘ A nyní přemohl mne ve sporu o ni.“

24Řekl David: „Onť bezpráví ti učinil, žádaje tě o tvoji ovci, aby připojil ji k ovcím svým. A v pravdě mnoho společníků činí si navzájem příkoří, vyjma těch, kdož uvěřili a konali dobré skutky, však jak malý jest (počet) těchto!“ Dovtípil se pak David, že zkoušeli jsme jej pouze tímto; i prosil za odpuštění Pána svého, a padl na kolena svá a kál se

25I odpustili jsme mu to, a má u nás místo blízké, a krásné přebývání

26Ó Davide, učinili jsme tě náměstkem svým na zemi: pročež rozsuzuj mezi lidmi dle pravdy, a nenásleduj choutek svých, neb (jinak) zavedou tě od stezky boží. Těm pak, kdož zbloudí od stezky boží, schystán jest trest přísný za to, že zapomněli na den súčtování

27A nestvořili jsme nebe a zemi a cožkoli mezi nimi jest, zbytečně. Tak mní jen ti, kdož neuvěřili: a běda těm, kdož neuvěřili, před ohněm (pekelným)

28Zdaž postavíme ty, kdož uvěřili a konali dobré skutky, na roveň těm, kteří spoušť tropí v zemi? Anebo věřící postavíme na roveň bezbožníkům

29Kniha, již seslali jsme ti, požehnána jest: aby přemítali o znameních jejích a pamětlivi jich byli lidé (pronikavého) rozumu

30A dali jsme Davidovi Šalamouna: výborný to služebník (náš), jenž rád (k nám) obracel se

31(Pomni), když předvedeni mu byli jednoho večera dva bujní ořové

32i řekl: „V pravdě miloval jsem milování statků (pozemských) nad vzpomínání na Pána svého, až (slunce) zašlo za závoj (noci)

33Přiveďte je zpět přede mne!“ I počal utínati jim nohy a šíje

34Taktéž zkoušeli jsme Šalamouna, vrhnuvše na trůn jeho mrtvolu: poté (kajícně k nám) obrátil se

35řka: „Pane můj, odpusť mi a dej mi království, jež nebude příslušeti nikomu po mně; neb tys (štědrým) obdarovatelem.“

36A podrobili jsme mu vítr, aby vál dle rozkazu jeho, klidně kam on jej nařídil

37a zlé duchy, stavitele a potápěče

38jakož i jiné, připoutané k sobě řetězy

39„Totoť jest dar náš: obdařuj, neb odnímej, bez skládání účtů.“

40onť pak má u nás místo blízké a krásné přebývání

41A vzpomeň (též) služebníka našeho Joba, když volal k Pánu svému: „V pravdě stihl mne Satan (zlou) nemocí a mukami!“

42„Dupni nohou: toto jest ti k omývání chladivému a k pití.“

43A dali jsme mu (zpět) rodinu jeho, přidavše mu ještě jednou tolik z milosrdenství svého a jako napomenutí pro lidi (pronikavého) rozumu

44(Řekli jsme mu): „Vezmi v ruku svou svazek (listů palmových) a udeř jím a neporuš přísahy své.“ V pravdě Pak shledali jsme jej trpělivým; výborný to služebník, jenž často (kajícně k nám) obracel se

45Vzpomeň též služebníka našeho Abrahama a Isáka a Jakuba, mužů silných a prozíravých

46Zajisté očistili jsme je čistou (vlastností): připomínáním si obydlí (věčného)

47Oni pak jsou u nás mezi vyvolenými a dobrými

48A vzpomeň Ismaele a Elisea a Dzu-l-Kifla: ti všichni byli z dobrých

49Totoť jest Napomenutí: zajisté pak bohabojným dáno bude přebývání krásné

50zahrady Edenu, s otevřenými jim branami

51v nich spočívati budou (na pohovkách) a objednávati si ovoce hojné i pití

52a vedle nich budou děvy velkých očí, zrak (cudně) klopící, stejného s nimi věku

53„Toto jest, co slíbeno vám bylo v den súčtování.“

54„Zajisté, totoť jest výživa naše, jež nikdy se nevyčerpá.“

55Tak! Však svévolným zajisté dáno bude obývání zlé

56peklo, v němž péci budou se: jak hrozné to (bude) místo odpočinku

57Tak! Nechť okusí jej: vody vroucí a hnisu

58a jiných věcí druhu podobného

59„Tento sbor dolů zajisté vržen bude střemhlav s vámi. Nebude dáno jim přivítání, neboť pečeni budou v ohni!“

60Řeknou: „Naopak, vám nebude dáno přivítání! Vy předem schystali jste toto nám: a bídné jest to přebývání!“

61A řeknou pak: „Pane náš, těm, již schystali nám toto, rozmnož dvojnásob muka v ohni!“

62A řeknou: „Jak to přijde, že nevidíme mužů, jež počítali jsme mezi zlé

63a z nichž šprým tropili jsme si? Nebo snad, přehlédli je (naši) zrakové?“

64Ano, toto jest pravda: tak zajisté, hádati se budou obyvatelé ohně

65Rci: „Jáť pouze jsem varovatelem: a není jiného Boha, kromě Boha Jediného, Vítězného

66Pána nebes i země, a všeho, cožkoliv mezi nimi jest, Mocného, Odpouštějícího!“

67Rci: „Totoť zvěst jest velká

68a vy odvracíte se od ní

69Neměl jsem nijaké vědomosti o shromáždění nejvyšším, když spor vedli v něm

70však toto vnuknuto bylo mi jen proto, že varovatelem jsem zjevným

71když řekl Pán tvůj k andělům: ‚Jáť stvořím člověka z hlíny

72a až urovnám jej a vdechnu v něho z ducha svého, padněte před ním na tváře své.‘

73I padli na tváře své andělé, všichni vesměs

74vyjma Iblíse, jenž zpyšněl a stal se zatvrzelým. Řekl (Bůh): ‚Iblísi, co zabránilo ti, abys padl na tvář svou, před tím, co stvořil jsem rukama svýma

75Zpyšněl's, či z vyšších jsi?‘

76Řekl: ‚Jsem lepším jej: mne stvořil's z ohně a jej stvořil's z hlíny.‘

77Řekl (Bůh): ‚Vyjdi odsud: kamenován jsi

78a nad tebou stojí zlořečení mé až do dne soudného.‘

79Řekl: ‚Pane můj, poshov mi, až do dne, kdy vzkříšeni budou.‘

80Řekl (Bůh): ‚Budiž poshověno ti

81až do dne doby určené.‘

82Řekl: ‚Při moci své (přisám), že zavedu je veškeré

83až na služebníky tvoje mezi nimi upřímné!‘

84Řekl (Bůh): ‚Při pravdě, a pravdu pronáším

85dojista peklo tebou a těmi naplním, již následovat budou tebe, všechněmi.‘

86Rci: ‚Nežádám si od vás za to odměny, aniž jsem z těch, kdož béřou na se (úkol) přílišný

87Tato (Kniha) pak napomenutím jest veškerenstvu

88a dojista zvíte zvěst její po čase!‘“