20. Taa-Haa

1Tá. Há

2Neseslali jsme ti Korán, abys se trápil

3nýbrž napomenutím těm, kdož bojí se

4a sesláním od toho, jenž stvořil zemi a nebesa vysoká

5Milosrdný na trůn svůj se posadil

6jemu přináleží vše, což na nebi jest i na zemi, a cožkoliv mezi oběma jest i pod (půdou) země

7Jsi-li hlasitý v mluvě, zbytečno to: neb on jistě zná řeč tajnou i co jest skryto

8Bůh! není Boha, kromě něho: jemu přináležejí jména nejkrásnější

9Zdaž došly tě děje Mojžíšovy

10Když viděl oheň a řekl k lidu svému: „Posečkejte, neb v pravdě shlédl jsem oheň: snad budu moci přinésti vám z něho louč, aneb naleznu v tom ohni vedení.“

11A když přišel k němu, bylo naň zvoláno: „Ó Mojžíši! —

12Jáť zajisté jsem Pán tvůj: i sundej opánky své, neboť ve svatém's údolí Tuwá

13Jáť vyvolil si tě: i slyš, co vnuknuto ti bude

14jáť zajisté jsem Bůh, není boha kromě mne: pročež uctívej mne a zachovávej modlitbu, abys vzpomínal na mne

15Zajisté pak hodina (soudu) přijde — skorem byl bych již dal jí zjeviti se, abych odměnil každou duši dle skutků jejích

16Nechť neodvrátí tě od víry v ni ten, kdo v ni nevěří a následuje choutky své, neb zhynul bys

17A co jest to v tvé pravici, Mojžíši?“

18Řekl: „Toť hůl má, o niž opírám se a jíž srážím dolů listí pro ovce své a ještě jinak používám jí.“

19Řekl (Bůh): „Vrhni ji na zem Mojžíši.“

20I vrhl ji na zem, a hle! stal se z ní had plazící se

21Řekl (Bůh): „Uchop ji a neboj se: my vrátíme ji v to, co byla prve

22A vlož ruku svou v podpaží své: když vytáhneš ji, bude bílá, beze vší bolesti: toť druhé znamení

23Abychom pak ukázali ti některé z našich znamení největších

24jdi k Faraonovi, neb jedná svévolně.“

25Řekl Mojžíš: „Pane můj, uvolni hruď mou

26a ulehči mi práci mou

27a rozvaž uzel na jazyku mém

28aby chápali řeč mou

29a učiň mi rádce z lidu mého

30Árona, bratra mého

31opásej jím bedra má

32a společníkem jej učiň v práci mé

33abychom chváliti tě mohli často

34a vzpomínati na tě mohli často

35neb ty dobře nás pozoruješ.“

36Řekl (Bůh): „Dáno jest ti, oč žádáš, Mojžíši

37vždyť již dobrodiní jsme ti prokázali jindy

38když vnuknuli jsme matce tvé, co vnuknuto jí bylo

39Polož jej do, bedny a polož jej na moře: i vyvrhne jej moře na břeh, a ujme se jej nepřítel můj a nepřítel jeho.‘ A zahrnul jsem tě láskou svou, abys vychován byl pod zrakem mým

40I šla sestra tvá a řekla: ,Mám ukázati vám ženu, jež kojiti jej bude?‘ Tak navrátili jsme tě matce tvé, aby zaradovala se a nermoutila se. Pak zabil's kohosi a zachránili jsme tě z nesnáze a četnými zkoušeli jsme tě zkouškami: a pobýval's po léta mezi lidem Madianským: pak přišel's (sem z mého) určení, Mojžíši

41A vychoval jsem tě pro sebe

42jdi ty a bratr tvůj se znameními mými a neochabujte ve vzpomínání na mne

43Jděte oba k Faraonovi, neb jedná svévolně

44i mluvte k němu mluvou laskavou: snad rozmyslí si to, neb zalekne se.“

45Řekli: „Pane náš, obáváme se, že výstřednosti dopustí se proti nám, aneb svévole.“

46Řekl (Bůh): „Nebojte se, neboť já jsem s vámi oběma: slyším a vidím

47Jděte k němu a rcete: ,Myť zajisté jsme posly Pána tvého: i pošli s námi syny Israele a netrap je. Ted přišli jsme k tobě se znamením od Pána tvého a pokoj budiž nad tím, jenž následuje vedení (pravé)

48Vnuknuto nám bylo, že zajisté trest čeká toho, jenž lháři nás nazývá a odvrací se.‘“

49Řekl (Farao): „A kdo jest Pánem vaším, Mojžíši?“

50Řekl: „Pánem naším jest ten, jenž každé věci dal tvar a pak vedl ji (správně).“

51Řekl (Farao): „A jak (smýšlela) pokolení dřívější?“

52Řekl: „Vědění o tom jest u Pána mého v Knize (věčné): nemýlí se Pán můj, aniž zapomíná

53Onť učinil vám zemi kolébkou a naznačil vám na ní stezky: a seslal s nebe vodu a jí vzrůsti dáváme druhům rostlin různých

54jezte a paste dobytčata svá! Zajisté v tomto znamení jsou těm, kdož rozumem jsou obdařeni

55Z ní stvořili jsme vás a do ní navrátíme vás a z ní vyjíti vám dáme opětně.“

56A tak ukázali jsme na znamení svá veškerá: však vylhanými nazval je a odepřel jim víry

57Řekl: „Zdaž přišel's k nám, abys vypudil nás ze země naší svými kouzly, Mojžíši

58Dojista pak předvedeme ti kouzla stejného druhu: ustanov tedy mezi námi a sebou schůzi: nezůstaneme pozadu my, aniž ty — za okolností stejných.“

59Řekl Mojžíš: „Schůze s vámi budiž v den zdobení a nechť shromáždí se lidé v poledne.“

60I odešel Farao a shromáždil kouzelníky své: poté přišel

61I řekl jim Mojžíš: „Běda vám! Nevymýšlejte lží o Bohu, aby nezahladil vás trestem, neboť ztroskotali vždy ti, kdož tak činili.“

62I radili se mezi sebou v rozhovoru tajném

63Řekli: „Tito dva jsou zajisté kouzelníky: chtějí vyhnati vás ze země vaší kouzly svými a odstraniti vaši nauku příkladnou.“

64Řekl Mojžíš: „Shromážděte jen kouzelníky své: pak seřaďte se: a jistě dobře povede se tomu dnes, kdo vyhrá.“

65Řekli: „Ó Mojžíši, vrhneš ty první hůl svou na zem, anebo my první ji vrhneme?“

66Řekl Mojžíš: „Tak jest, vrhnete vy první.“ A hle, provazy a hole jejich připadaly mu následkem kouzel jejich, jako by se plazily

67I zachvěl se v duchu Mojžíš strachem

68Řekli jsme mu (tehdy): „Neboj se, neboť ty vyhráš

69I vrhni to, co v pravici své držíš: i požere to, co oni vyrobili, neboť co oni vyrobili, jest pouze lest kouzelníka; a nedojde dobrých výsledků kouzelník, kamkoli by přišel.“

70I padli kouzelníci úctou na tváře své a řekli: „Uvěřili jsme v Pána Áronova a Mojžíšova.“

71Řekl (Farao): „Zdaž uvěřili jste v něho dříve, než dovolil jsem? On zajisté jest náčelníkem vaším, který naučil vás kouzlům: pročež uřezati dám vám ruce a nohy pokřižmo, a dojista dám ukřižovati vás na pních datlovníků a tak dojista zvíte, kdo z nás dvou přísnějším jest v trestání a stálejším.“

72Řekli: „Nebudeme vážit si tebe nad to, co přišlo nám z jasných důkazů, aneb nad toho, jenž stvořil nás: i rozsuď si, jak chceš rozsouditi, však ty souditi můžeš jen ve věcech života pozemského

73Myť pak zajisté uvěřili jsme v Pána svého, aby odpustiti mohl nám hříchy naše a kouzelnictví, k němuž donutil's nás, neboť Bůh lepším jest a stálejším.“

74V pravdě ten, jenž přijde před Pána svého jako provinilec, schystáno má peklo: v něm ani nezemře, aniž bude žíti

75Ale ten, jenž přijde k němu co věřící, konavší dobré skutky pro tyto připraveny jsou stupně nejvyšší

76zahrady Edenu, pod nimiž řeky tekou, v nichž přebývati budou věčně: toto odměna bude bezúhonných.“

77A pak vnuknuli jsme Mojžíšovi: „Vyjdi ven se služebníky mými a proraz jim stezku v moři suchou: neboj se dostihnutí a nestrachuj se.“

78I pronásledoval je Farao s vojsky svými a zaplavila je moře záplava

79tak zavedl Farao lid svůj v blud a neuvedl je na stezku (pravou)

80Synové Israele, tak zachránili jsme vás před nepřáteli vašimi a ujednali jsme s vámi schůzku na úbočí hory Sinai pravém a seslali jsme vám mannu a křepelky

81požívejte z dobrých věcí, které potravou dali jsme vám však nebuďte v tom svévolnými, aby nepadl na vás hněv můj: neboť ten, na něhož padne hněv můj, zhyne

82Ale zajisté velkým jsem v odpouštění k tomu, jenž kajícně obrací se ke mně a věří a koná dobré skutky a tím dobře jest veden

83„Však co uspíšilo tvé oddálení se od lidu tvého, Mojžíši?“

84Řekl: „Oni jsou mi těsně v patách i přispěchal jsem k tobě, Pane můj, pro tvé zalíbení.“

85Řekl (Bůh): „Zajistéť na zkoušku postavili jsme lid tvůj po odchodu tvém: i v blud zavedl je As-Sámirí.“

86I vrátil se Mojžíš k lidu svému rozlícen, zkormoucen

87řekl: „Lide můj, zdaž neslíbil vám Pán vás slib krásný? Či dlouhou již zdála se vám býti smlouva s Bohem, aneb chtěli jste, aby padl na vás hněv Pána vašeho proto, že nedodrželi jste slibu mně učiněného?“

88Řekli, „Nedodrželi jsme slibu ti učiněného nikoliv z našeho popudu, nýbrž přinuceni byli jsme, abychom snesli náklady šperků lidu a naházeli je v kupu, a tak vmetl je v oheň As-Sámirí. A vytáhl z něho pro ně tele ztělesněné, bučící, i řekli: „Totoť jest Bůh váš a Bůh Mojžíše, na kterého on zapomněl.“

89Což neseděli že neodvětilo jim mluvou, a že nemohlo jim způsobiti ani škody, ani prospěchu

90Vždyť Áron jim byl již řekl dříve: „Lide můj, pouze na zkoušku jste postaveni jím: a Pánem vaším jest Milosrdný, pročež následujte mne a poslouchejte rozkazy mé.“

91Řekli: „Nepřestaneme uctívati je, dokud nenavrátí se Mojžíš.“

92Mojžíš řekl: „Ó Árone, co zbraňovalo ti, když viděls s je v bludu

93abys mne následoval? Což neposlušen byl's rozkazu mého?“

94Řekl: „Synu matky mé, necuchej vous můj a hlavu mou! Zajistéť obával jsem se, abys neřekl: „Rozštěpil jsi syny Israele a nedával's pozor na nařízení mé.“

95A jak jest to s tebou, As-Sámirí?“

96Řekl: „Viděl jsem, co oni neviděli: i uchopil jsem hrst prachu ze šlépěje poslovy a vysypal jsem jej do telete: a takto ponukla mne duše má.“

97Řekl Mojžíš: „Odejdiž: a (trestem ti) v tomto životě budiž, abys říkal,,Nedotýkejte se mne!' A zajisté bude ti dostáti (tak) slibu, kterého nebudeš moci nedodržeti. A pohleď na boha svého jemuž nepřestal's býti oddán: myť dojista spálíme ho a do moře rozprášíme jako prach

98Bohem vaším jest pouze Bůh (jediný), není boha kromě něho: onť zahrnuje všechny věci ve vědění svém.“

99Takovýmto způsobem vyprávíme ti děje minulé a dali jsme ti od sebe varování

100Kdokoli odvrátí se od něho, ponese v den zmrtvýchvstání břímě

101jež ponesou věčně a špatně ponese se jim v den zmrtvýchvstání

102v den, kdy zatroubeno bude na roh a shromáždíme provinilce v den onen, osleplé

103budou šeptati si navzájem mezi sebou: „Dleli jste na zemi jen deset dní.“

104My nejlépe však budeme věděti, co říci budou chtíti nejpříkladnější z nich, když řeknou: „Dleli jste na ní pouze jeden den.“

105A dotazovati budou se tě ohledně hor; i rci: „Rozpráší je Pán můj v prach

106a zůstaví je jako pláně srovnané

107nespatříš v nich záhybu ni vlnitosti

108V den onen následovati budou toho, jenž zavolá je a bez zatáček půjde vpřed: a poníží se hlasy před Milosrdným a slyšány budou jen kroky jejich

109V den onen neprospěje přímluva, leda toho, jemuž dovolí to Milosrdný a schválí, aby mluvil

110Onť ví, co před nimi jest a co za nimi: však oni nemohou obsáhnouti toho ve vědění svém

111A poníženy budou tváře před Živým a Stálým a ztroskotá ten, jenž obtížen bude nepravostí

112Však kdo konal dobré skutky a byl věřícím, tomu nebude třeba báti se ukřivdění, aniž ztráty

113Takovýmto způsobem seslali jsme jej jako Korán arabský a rozmanité rozsili v něm hrozby: aby báli se Boha, a aby vzbudil v nich vzpomínání

114Pročež povýšen budiž, Bůh, Král, Pravda! Nespěchej s Koránem dříve než dokončeno ti bude vnuknutí jeho a rci: „Pane můj, rozmnož mne věděním!“

115Kdysi učinili jsme již smlouvu s Adamem, však zapomněl ji a nenašli jsme v něm (pevného) rozhodnutí

116A když řekli jsme andělům: „Padněte před Adamem na tváře své,“ učinili tak všichni, vyjma Iblíse, jenž se vzepřel

117I řekli jsme Adamovi: „Adame, totoť nepřítel jest tvůj a ženy tvé: nechť tedy nevypudí vás ze zahrady ráje a nestanete se zbědovanými

118Zajisté (dáno) jest ti, abys nehladověl v ní, aniž chodil nahý

119a abys nežíznil v ní, aniž trpěl horkem.“

120I našeptal mu Satan, řka: „Adame, zdaž ukáži ti strom věčného života a panství, jež nikdy nepomine?“

121I pojedli z něho oba a zjevila se jim nahota jejich: a počali sešívati si krytbu na sebe z listí zahrady: tak neposlušen byl Adam Pána svého a byl zváben

122Poté pak vyvolil si jej Pán jeho a popřál sluchu pokání jeho a uvedl jej (na cestu pravou)

123Řekl: „Ven s vámi ze zahrady se všemi: budete navzájem sobě nepřáteli! A když přijde vám ode mne vedení, tehdy kdož následovati budou vedení mé, nezbloudí, aniž bude zbědovaný

124A kdo odvrátí se od napomenutí mého, ten bude míti život ztísněný: a předvedeme k sobě jej v den zmrtvýchvstání slepým.“

125Řekne: „Pane můj, proč předvedl's mne k sobě slepým, když před tím byl jsem vidoucím?“

126Řekne Bůh: „Jakož přišla ti znamení naše a zapomněl's je: taktéž dnes zapomenut jseš.“

127A takto odměníme každého, kdož přestoupil (meze) a neuvěřil ve znamení Pána svého: a zajisté trest v životě budoucím přísnějším bude a stálejším

128Zdaž nepozorují kolik zahladili jsme před nimi pokolení, v jichž obýváních prochází se nyní? Zajisté v tom znamení jsou rozvážným

129Nebýti slova předem vysloveného Pánem tvým, byl by uskutečnil se již trest jejich: však lhůta jeho, jest předurčená

130Měj strpení s tím, co mluví a vyvyšuj Pána svého ve chvále před východem slunce i před západem jeho a ve chvílích příchodu noci: a na obou koncích dne, abys zalíbil se mu

131A nespočívej dlouho zrakem na tom, čeho dočasně popřáli jsme několika párům z nich — marností života pozemského — abychom na zkoušku postavili je v tom: však úděl daný ti Pánem tvým lepším bude a stálejším

132Nakazuj modlitbu rodině své a vytrvávej v ní. My nežádáme od výživy od tebe, nýbrž my tebe živíme: a k (dobrému) konci dovede bázeň boží

133A říkají: „Nepředvede-li nám znamení od Pána svého, (neuvěříme). Což nepřišel jim jasný důkaz o tom co psáno jest v knihách předešlých

134A kdybychom byli zahladili je trestem před ním, byli by řekli „Pane náš, proč neposlal's nám proroka, abychom následovati byli mohli znamení tvá dříve, než potupa a pohana nás stihla?“

135Rci: „Všichni (pilně) vyčkávejmež konce: vyčkávejte a shledáte, kdo z nás jest na stezce rovné a kdo dobře jest veden!“