9. První modlitba

Pane, nevím, zda Jsi, či nejsi, ale velmi chci, abys Byl, a byl ve mně, velmi chci, žízním po Tvé Božské Milosti, Tvé Síle, Tvé Lásce, Tvé Vůli a Pevnosti ve mně, Tvém Vítězném Duchu ve mně – Duchu Síly, Lásky, Pravdy, Jednoty a Celistvosti! Chci žít ne sebou starým, nýbrž Sebou Novým, svým Nejvyšším Potenciálem, Tebou, Jenž jsi Bůh ve mně! Chci, žízním po tom, otevři se ve mně, Pane, Bože Otče, Bože Matko, Bože Duchu Svatý! A pokud Jsi, Pane, pokud Jsi, Ten, o Němž hovoří všichni svatí, kteří se cele zasvětili Jediné Lásce a Pravdě a Síle, a Duchu jako klenotnici Nejvyššího Potenciálu Člověka, a odnosili Tě jako Syna Člověka svou Vírou, svými touhami a usilováním, pokud Jsi, Pane, naplň mě svou Přítomností, zjev mi Pravdu, která je Životem a Smyslem Života, abych měl proč ŽÍT!

Jinak je vše prázdné, Pane, bez Tebe vše postrádá smysl! Bez Tebe, bez Tebe v nás, se prostě rodíme, trpíme a umíráme, rodíme děti a přivádíme je do této továrny na utrpení jako nové oběti se stejným odsouzením k neslavnému konci a živoření v bažině každodenní rutiny, boje o přežití, který nevyhnutelně končí prohrou, bez Tebe, Pane, vše postrádá smysl, jim se zdá, že je – v

penězích, moci a úspěchu – že ještě chviličku, o kousek větší byt, o kousek lepší auto, o něco lepší oblečení, prestižnější dovolená a vzdělání pro děti – a dosáhnou štěstí – ale tak to není! Oni, my všichni, jsme nešťastní, Pane, bez Tvé Lásky, bez Radosti z Tvého Ducha v nás, bez Pravé Síly a Svobody a Radosti, Která na ničem vnějším nezávisí! Jsme žebráci bez Tvé Přítomnosti v nás, bez Tvého Božského Daru v nás, jsme žebráci, ač se pyšníme svými drobnými, marnivými úspěchy, ale to vše pramení jen z hlubokého studu za svou nicotnost, abychom zakryli svou nahotu a na čas zapomněli v drobných potěšeních, která se nakonec vždy obrátí v utrpení a neštěstí!

Nevím, Pane, zda Jsi, či nejsi, ale i kdybys nebyl, Pane, i kdybys neexistoval přede mnou, do tohoto samotného okamžiku, já CHCI, abys Byl! Pokládám život svůj i Víru svou i všechna svá přání i všechny své myšlenky i všechny své city za to, abys Byl a zjevil se mně, nám všem, a vstoupil do nás Naším Nejvyšším Potenciálem, Tím, pro Něhož jediného stálo za to žít, žít a umírat v nesčetném množství nesmyslných životů v marných pokusech tento Smysl a toto Štěstí nalézt.

Chci, Pane, Bože, Otče můj a Matko má, abys Byl, a Jsi a Budeš! Otevři se mi, Pane! Vyslov jasné Jméno Své, abych věděl, jak k Tobě promlouvat! Buď Pravdou ve mně, Láskou ve mně, Sílou ve mně,

Radostí ve mně, Rozumem a Moudrostí ve mně, abych cítil Milost Tvé Přítomnosti a Naší s Tebou Jednoty ve mně – věčně! Protože jedině tak lze žít věčně! Jedině tak lze přemoci smrt – Pravdou, Láskou, Sílou Života a Milostí Božské Nadčasové Přítomnosti Ducha ve mně, v nás všech – Naší Božskou Jednotou, v Níž se všechen stud, veškerá lidská nicotnost, veškerá tupost, všechny strachy a všechny smrti spojily konečně s – jimi samotnými – donošeným Naším Nejvyšším Potenciálem – Velikosti, Svobody, Síly, Radosti, Rozumu, Moudrosti a Lásky! Jednoty, v Níž se oběť a tvor spojily se Stvořitelem a Bohem, jehož odnosily, v aktu Stvoření!

Ne pro sebe samého prosím, Pane, ale pro nás všechny a za nás všechny prosím, Pane, BUĎ!

Staň se tak, neboť Já, Člověk, jsem Korunou Tvého Stvoření, Pane! A má vůle a má Víra a má přání jsou zákonem pro můj svět! A proto – dokonáno jest.

Já Jsem Ten Který Jsem. My Jsme To Kdo My Jsme. A My Jsme Jedno. My Jsme Láska. I Pravda, i Život. I Cesta, Která je projita. I Cesta, Která je věčná.

A nyní utichám, Pane, abych v tichu svého srdce a své mysli uslyšel TVOU ODPOVĚĎ, TVÉ JMÉNO A

PRAVDU. Neboť jen to si přeji celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí, Pane. Odpověz mi!

Protože pokud Jsi, Jsem i Já. Já Skutečný.