8. Myšlenky

Myšlenka je střechou budovy – a vrcholem Architektury – našeho Vědomí jako takového. Myšlenkou můžeme v Sobě uvědomit Příčinu všeho dění v naší realitě, obracejíce se o pomoc při uvědomění ke svým vyšším, Božským aspektům, analyzovat a v případě potřeby napravit, reflektovat a posílit cítění, spustit proud Lásky a stvořit vnitřní stav Království Božího, jež „jest uvnitř nás“, obrátit se k Živé Pravdě a být Jejím vděčným kanálem a spolutvůrcem, prožívajíce Nejvyšší Potěšení z projevování Živého Slova světu. Myšlenkou můžeme spustit řetězec drobných transformací a nepatrných událostí, jež v důsledku od základu promění naši Víru a přesvědčení, náš vzorec vnímání i celý náš život. Myšlenkou můžeme odhalit a uvést v soulad naše protichůdná přání – a spřátelit všechny štiky a raky s labutěmi. Pomocí myšlenky činíme osudová rozhodnutí a volíme vektor svého vývoje. Myšlenkou ovládáme své emoce a své prožitky, své stavy i svou vnější realitu a obracíme běh událostí žádoucím směrem. Pomocí myšlenky hledáme a odkrýváme své talenty, dožadujeme se, uvědomujeme si a předkládáme světu své Božské dary, pořádáme svou komunikaci a vstupujeme do interakce s dalšími spolutvůrci, tvoříce Sebe jako mistrovské dílo, pomáhajíce uskutečnit se jim a společně tvoříce naši společnou kolektivní realitu, náš společný Ráj.

To vše však platí – pokud si uvědomíme Sebe jako tvůrce, a nikoli jako bojovníky s „objektivní realitou“ (čti její oběti). V opačném případě se naše myšlenky proměňují (a automaticky navracejí) v nevědomou „myšlenkovou míchačku“, jež živí strachy, pochybnosti, nevíru v Sebe, myšlenkové formy boje o přežití a neplodné konkurence. Uvědom si, nemluvíme zde o tom, že „myšlenka je hmotná“, a tudíž „mysli pozitivně“. Tvé myšlenky, Tvůj myšlenkový vzorec – toť důsledek práce spodních pater: Víry, přání a navyklých pocitů. Proto, chceš-li změnit svůj vzorec myšlení – bude třeba se nejprve vypořádat se spodními patry Tvého vědomí, počínaje samotným základem Víry.

„Pozitivní myšlení funguje pouze u těch, kdo mají pozitivní myšlení. Nelze jej změnit, aniž bychom se vypořádali se svými podvědomými (neuvědomovanými) přesvědčeními, věroukami, touhami a vzorci cítění.“

Proto právě vědomost, tedy kritické uchopení vnitřní náplně svého vědomí (přesvědčení, tužeb, citů) skrze zrcadlo své hmotné skutečnosti a reflexi (odraz ve vědomí) svých stavů a jejich pravých příčin – právě vědomost, jež uznává a hledá příčinu všeho dění v Sobě, ve svém vědomí, je schopna změnit povahu našeho myšlení a

potvrdit náš status Člověka rozumného a Koruny Stvoření.

Přechod k vědomému myšlení, ke kázni mysli, jež neustále vrací ohnisko naší pozornosti k tomu podstatnému a zaměřuje mysl na uvědomění si vnitřní pravdy – pravdy svých stavů, pocitů v každém okamžiku, závislostí a vnitřní nesvobody, neovládání sebe sama, podléhání instinktům, strachům a podvědomým destruktivním touhám – pravdy nepříliš příjemné, avšak jediné schopné zažehnout v nás proces hlubokých proměn – s pokáním přirozeně vyvěrajícím z této pravdy a zrozením nových, již vědomých přání – a stejně tak přirozeně z toho všeho plynoucí vědomá volba Víry, a dále – osvojování neustále se rozšiřujícího arzenálu dovedností a nástrojů Vědomí Tvůrce a Technologie Lásky: slaďování vnitřních rozporů, přestavba vzorců cítění, hygiena vědomí, vědomá volba úhlu pohledu, prohlášení vůle Tvůrce, tvoření stavu slovem, vnitřní dialog s Vyššími formami vědomí: Duchem, Vyššími průvodci, Vědomím Krista, Bohem Otcem a Boží Matkou; uvědomění si pravých příčin těch či oněch okolností, přijímání vědomých řídicích rozhodnutí, analýza zpětné vazby od reality, korekce vůle, léčení a náprava podvědomých, včetně rodových, programů, znovustvoření reality, zvaní spolutvůrců a vytváření tvůrčích svazků a společenství s dalšími

tvůrci na základě společných hodnot, volba a zapojení své Božské hry, účast ve Velké Hře Jediného Boha atd. – hle, co nás otevírá našemu Nejvyššímu Potenciálu – Skutečnému zbožštění člověka, stávání se Člověkem-tvůrcem.

Než budeš číst dál, zastav se – zanalyzuj: jaká je povaha Tvého myšlení? Do jaké míry je vědomé a do jaké míry podléhá neuvědomované „myšlenkové míchačce“, „žvanění mysli“?

Nuže? Zachtělo se Ti navrátit si vládu nad svou myslí? Projev k tomu svou vůli. A začni praktikovat – udržování ohniska své pozornosti na citech, vědomou volbu Víry, hygienu vědomí, navrácení Odpovědnosti Tvůrce Sobě, vědomé tvoření stavu slovem, upřímnou modlitbu a vnitřní dialog s Bohem (příklady použití těchto nástrojů nalezneš na konci této Příručky).

A tehdy, když získáš kázeň mysli, naučíš se udržovat ohnisko pozornosti na citech (jak jinak bys poznal Lásku, Štěstí, Pravdu – že je to skutečně Láska, Štěstí a Pravda?!), když odhalíš pravdu, nepříjemnou pravdu, že jsi hluchý k citům, že neznáš ani Lásku, ani Radost, a tím méně Milost Boží, ale naopak jsi plný naprogramovaných reakcí – strachů, viny, křivd, pochybností a boje – tehdy se v Tobě zrodí touha osvobodit se od tohoto starého člověka v Sobě,

člověka-oběti uvnitř Tebe a jeho nízkých vášní a pozemských žádostí, a poznat Skutečné Potěšení – Potěšení Bezpodmínečné Lásky, Pravdy a Boží Milosti, jež se odkrývá v Tvém pravém talentu, v Daru Božím, který skrze Tebe začne proudit Láskou, Přemoudrostí, Bohatstvím na lidi kolem, na blízké i vzdálené.

A v četných neplodných pokusech osvobodit se od této vnitřní temnoty, abys byl světlem, Ty konečně zatoužíš, aby Bůh byl.

Ty zatoužíš, aby Bůh byl. Nikoliv proto, že On objektivně jest. Nikoli. Bůh – toť také plod Víry a touhy, jakož i vše ostatní, avšak Ty zatoužíš, aby Bůh byl, a zatoužíš po tom tak vroucně, neboť Ti bude tak těžko z oné pravdy o Sobě, o své nicotnosti, o svém neovládání Sebe… Zatoužíš, aby se tato Milost, tato Nejvyšší Pravda, tato Pravda, tato Láska, Která jest Bohem, otevřela v Tobě a zazářila uvnitř Tebe Skutečným světlem, „Světlem, jež svítilo v temnotě, a temnota ho nepohltila“.

Zatoužíš po Pravdě a Pravda se otevře v Tobě. Vroucně se pomodlíš (nevěda ke komu, do prázdna) – avšak poprvé upřímně, se žárem, s otevřeným srdcem a soustředěnou myslí: