14. Vnitřní dialog (část třetí)

Lze se pokusit vypnout vnitřní dialog „od zlého“, a lze také přepnout mysl na Vnitřní Dialog s Bohem, s Kristem. To první Tě vrací do prvotního stavu prostoty, to druhé – vyvádí do Nového vědomí, do Tri-um(fu), do Vědomí Tvůrce, boha v těle, v jehož vědomí se Prostota odhaluje záměrně a ve svém Nejvyšším aspektu – v Géniu vědomosti, skrze poznání příčin a následků (příčina je uvnitř, následek – vně), kdy už není třeba bojovat s realitou, ani se jí přizpůsobovat, ani utíkat do iluze, nýbrž je možné ji ovládat jako své Velké Tělo. Vnitřní Dialog s Bohem Ti pomáhá nezříkat se celého období utváření Tvého vědomí v dualitě, ale přijmout jej jako nezbytnou zkušenost, přehodnotit tuto zkušenost a opřít se o ni, s vděčností přijmout její plody – rozšíření Tvého vědomí, zrození veškeré rozmanitosti světa jevů i Tvého světa vnitřního, a uvést tuto rozmanitost v Jednotu a Celistvost Tvého vědomí, propouštěje vše skrze prizma Vědomí Tvůrce. Ve Vnitřním Dialogu kladeš Bohu otázky o tom, jak je uspořádán svět a jak je uspořádáno Tvé vědomí, čím a jak jsi stvořil tu či onu situaci ve svém životě a jak to můžeš napravit, přičemž se postupně posouváš od bolestných situací v přítomnosti k přehodnocení celé své minulosti. Záměrně a vědomě propouštěje vše, veškerou svou nynější i minulou zkušenost, skrze prizma

vnímání Tvůrce (já sám – svými přáními, vírami a přesvědčeními – jsem to stvořil), přijímaje odpovědi zevnitř, od Boha, od Svého Nejvyššího aspektu, postupně přetváříš svůj obraz světa, svůj vzorec vnímání, přecházeje z pozice oběti do pozice Vědomého Tvůrce. To se děje pomocí mysli, ale nikoli pouze v mysli. Vnitřní Dialog s Bohem přetváří Tvá nastavení, pronikaje hluboko do podvědomí, a je schopen změnit nejen Tvá individuální přesvědčení a postoje, ale i rodové programy a životní vzorce předané Ti geneticky, jakož i národní, osvojené skrze jazykový obraz světa – rozšiřuje Tvou slovní zásobu a obohacuje Tvůj jazyk Božskými neologismy zevnitř. Je důležité pochopit, že Vnitřní Dialog s Bohem – to nejsou hry Tvé mysli se sebou samou. Je to dialog mezi Tvým malým individuálním já a Velkým My Souhrnného Nejvyššího Potenciálu Lidstva. Kristus – to je obraz souhrnný. Duch – Jednotné Vědomí, Nejvyšší forma vědomí, pojímající v sebe všechny formy individuálního, skupinového a kolektivního vědomí i jejich souhrnné zkušenosti, všeho jsoucího, všeho, co kdy bylo, jest a bude, – zkušenosti, jež jsouc uvědoměna, stává se studnicí Boží Moudrosti, přístupné Tobě ve Vnitřním Dialogu s Bohem. Ještě několik důležitých poznámek k Vnitřnímu Dialogu s Bohem: 1. Jméno otevírá dialog. Jméno Boha, jak jsi již pochopil, je velmi důležitá věc – různá jména dávají přístup k různým

aspektům Boha. Jméno Ježíše Krista otevírá dialog s Bohem – právě jako s Učitelem a Průvodcem, který Tě učí vědomosti, učí Tě být nejen tvůrcem, ale vědomým tvůrcem, tedy bohem své reality, nést odpovědnost nikoli na úrovni činů, nýbrž na úrovni – před činy – na úrovni toho, co se děje v Tvém vědomí (zvláště – v podvědomí). Kristus Tě činí bohem, doslova přetváří Tvá neuronová spojení, pomáhá změnit samotný model vnímání světa, přijmout odpovědnost Tvůrce za svou realitu jako za své stvoření, učí Tě sebeovládání: vědomě volit a upevňovat Víru, odstraňovat ničivé pochybnosti, poznávat a uvádět v soulad svá nevědomá přání, měnit vzorce cítění, ukázňovat svou mysl: pozornost, myšlenku i řeč. „Pane“ – toť rovněž tradiční oslovení Krista, považuj to za Jeho druhé Jméno. 2. Jedna otázka po druhé. Neplýtvej silami v chvatu, nepřeskakuj z otázky na otázku. Zpočátku nemusí být odpovědi tak zjevné a Ty je začneš rozpoznávat o něco později. A zahltíš-li Boha mnoha otázkami naráz, jak pochopíš, na kterou z nich přišla odpověď, až konečně dorazí a Ty ji rozpoznáš? Proto jedna otázka – v jeden čas, a soustřeď se na uvědomění odpovědi. 3. Trpělivost a nápovědy. Trpělivost – jedna z nejnezbytnějších vlastností Tvůrce. Nemáš-li trpělivost – ničemu se nenaučíš. Když položíš otázku, obrň se trpělivostí a pozorně sleduj znamení; velmi často nám Bůh odpovídá vnějšími nápovědami: reklamou na billboardu,

zprávou, jež vyskočila na telefonu, titulkem na útržku novin či letáku pod nohama, útržkem věty z náhodně zaslechnutého rozhovoru, písní vytanulou v paměti nebo veršem z básně. Bůh k Tobě mluví jazykem srozumitelným právě Tobě. Je však třeba obrnit se trpělivostí a soustředit se na otázku i přijímané odpovědi. Sleduj nápovědy, a tak se trpělivost promění v poutavou hru, v puzzle, které poskládáš z mnoha indicií. 4. Je to dialog, nikoli věštění z kávové sedliny. Mluv s Kristem jako s nejlepším přítelem. Nepochopils – zeptej se znovu. Pochybuješ – ujasni si to. Vyjev Mu svá přání, své úvahy, dokonce i své výtky, odevzdej své pochybnosti a popros o upevnění ve Víře. Ve Víře v Sebe a ve Víře v Něj. Rozvíjením dialogu s Bohem, namísto omezování se na první a jedinou odpověď na Tvou otázku, rychleji přetváříš svá neuronová spojení a měníš vzorec vnímání reality. A kromě toho se vyhýbáš zbytečným pochybnostem. A vůbec, stává se to nejzajímavějším společenstvím v Tvém životě. Kolikrát jsme slyšeli: kdybyste měli tu možnost, jakou otázku byste položili Bohu? Nyní tuto možnost máš. Není to snad ten největší zázrak ve vesmíru? Bůh mluví s Tebou. 5. Měň se Ty sám, nežádej změnu situace. Lze poprosit Boha o změnu nastavení Tvého vědomí – o uzdravení strachů, vztahovačnosti, vzorce viny a hanby, hněvivosti, smilstva a nestřídmosti, závisti a žárlivosti, lakoty a závislosti na penězích, vnitřní oběti i parazita, šelmy i draka (mozku savčího

a plazího mozku), jež v určité chvíli vyplují z Tvého podvědomí, atd., ale nežádej Boha, aby změnil situaci, pokud Tě děsí nebo zneklidňuje. „Proč prosíš Boha o změnu situace, když Ti Bůh dal tuto situaci proto, aby ses změnil Ty?“ Ve všem a vždy hledej příčinu v Sobě a pouze v Sobě. Svět – toť zrcadlo Tvého vědomí. Není v něm nic, co by nebylo zplozeno Tvými vlastními vzorci vnímání: přesvědčeními, vírami, přáními, strachy, křivdami, vinou a dalšími emočními šablonami a myšlenkovými formami. To je fyzika. Není to morálka ani náboženství, to je fyzika. Nechť z tohoto porozumění vycházejí i všechny Tvé otázky a prosby k Bohu: pomoz mi uvědomit si, ukaž, objasni… uzdrav to ve mně, pomoz se osvobodit… nauč mě, jak jinak, pomoz to stvořit nově… 6. Častěji čti a znovu pročítej Evangelia, Nový Zákon. Tam promlouvá Kristus přímo a nabízí Svá vysvětlení. Tak skrze Živé Slovo, předané texty Písem Svatých, připravuje Kristus Tvou mysl k přijetí odpovědí ve Vnitřním Dialogu. Jinak by se Ti mnohé z Jeho odpovědí mohly zdát nesnadné k pochopení, těžko uskutečnitelné, děsící svou novostí, a mysl by je proto odmítala – řkouc, že žádná odpověď vůbec nepřišla. Tištěné slovo Tě upevňuje ve Víře a v porozumění Božím odpovědím. 7. Když obdržíš odpovědi od Boha, ihned je uváděj v život. Nevíš-li jak – zeptej se Ho. Pro začátek tyto změny prostě chtěj, dovol si upřímně zatoužit, neboť přání – toť antihmota (prahmota), toť vše, čeho je třeba, aby se na kvantové úrovni stvořila

hmota, jež je ztělesňuje. Zatoužils – projev svou vůli. Ty jsi tvůrce, a tudíž Tvá vůle je zákonem pro vše, co se děje v Tvém světě (v rozsahu energie Tobě v daný okamžik dostupné a jí odpovídajícího okruhu odpovědnosti). 8. Vděčnost. Vděčnost zesiluje proud energie. Vděčnost zdůrazňuje, že pro Tebe má toto hodnotu. Hodnota – toť přání prodloužené v čase. Vděčnost upevňuje Tvou Víru. Víra – toť základ Tvého vědomí. Vděčnost Bohu posiluje Přítomnost Boha v Tvém vědomí a v Tvém životě. Děkuj Bohu za vše. Děkuj Sobě za svou volbu, za svou věrnost zvolené cestě, neboť Bůh pouze pomáhá na cestě vědomosti, na cestě stávání se Vědomým Tvůrcem své reality, ale cestou kráčíš Ty sám. Jsme hrdí na to, že touto cestou jdeš, ať už je to zpočátku jakkoli těžké. Proto častěji děkuj nejen Bohu (v Sobě) jako Svému Nejvyššímu Potenciálu, ale i Sobě samému – tomu, kým jsi právě teď. Víme, jak těžká je to cesta, a je to nesmírná odvaha – učinit volbu a kráčet touto cestou každý den, kdy neexistují žádné záruky a nikdo kolem Tě na této cestě nepodporuje. Děkuj Sobě častěji. Věříme v Tebe a jsme na Tebe hrdí jako na Korunu Našeho stvoření, Člověče!

„A již vás nenazývám otroky, nýbrž přáteli...“, – praví Kristus.