10. Slovo a jazyk

Jde o to, že náš jazyk a jména, která jej naplňují (podstatná a přídavná jména) – slova obecně – určují strukturu naší reality a jako armatura stmelují celou stavbu našeho vědomí. Všechna naše přesvědčení a úsudky, všechna přání, pocity a myšlenky, všechny jevy a objekty, které vyčleňujeme z „kvantové polévky“ reality a vyvoláváme je k životu, se formují kolem slov, jež máme k jejich popisu. Není slovo – není jev.

To lze velmi zřetelně sledovat na formování okolní skutečnosti kolem novorozeného dítěte. Dokud se ve vědomí dítěte nenačtou určitá slova, svět kolem něj existuje v rozostřených obrysech. Aby v něm spatřilo židli, stůl nebo skříň, jsou zapotřebí slova: „židle“, „stůl“, „skříň“, kolem nichž se v mozku tvoří prostorové obrazy těchto předmětů. Dítě přitom ještě dlouho nezačne tato slova samo vyslovovat, ale ona se již nahrávají do jeho vědomí jako hotová znalostní báze. Tento proces je spouštěn jazykovým instinktem (podle Stevena Pinkera), automatickým procesem zabudovaným v DNA stejně jako instinkt sát z prsu, lézt, chodit atd. Člověk získává jazykovou dovednost automaticky, stejně jako pavouk dovednost tkát pavučinu a bobr dovednost stavět hráze.

Když se u dítěte zapne jazykový instinkt, získává svou „základní sadu“ světa – jak se do jeho vědomí nahrávají příslušná slova z genetické paměti předané jeho předky, a později se tato „základní sada“ rozšiřuje – podle toho, jak si člověk osvojuje nová a nová slova.

„Na počátku bylo slovo, a to slovo bylo u Boha, a to slovo byl Bůh, a skrze ně všechno začalo být, co začalo být, a bez něho nic nezačalo být, co začalo být.“

To je řečeno o kvantové povaze všech jevů. Naše realita je určována našimi přesvědčeními, přáními, pocity a myšlenkami. My však myslíme ve slovech, cítíme pouze ty city, pro jejichž popis máme slova, jež je definují, toužíme v obrazech, které se tvoří ze slov, věříme ve složité abstrakce žijící pouze ze slov, jež je naplňují. Skrze slovo všechno začalo být, co začalo být, a bez slova nic nezačalo být, co začalo být.

Dokud ve svém slovníku nemáš určité slovo zodpovídající za nějaký jev, nemůžeš tento jev vyčlenit z kvantové polévky, spatřit jej, uvědomit si jej jako celek, uchopit jeho prvky jako celek, nemůžeš jej prožít. Tento jev pro Tebe prostě neexistuje.

Dokud ve tvém slovníku není slovo „Milost“ – nejsi schopen tuto Milost prožít, procítit. Dokud nepojmenuješ své emoce jménem, nemůžeš je ovládnout. Ony vládnou tebou, ne ty jimi. A ty dokonce ani nechápeš, neuvědomuješ si, co se s tebou děje v hněvu, strachu, křivdách, vině – tyto emoce určují tvá rozhodnutí a činy, ženou tě k ukvapeným závěrům a jednání, a ty si ani neuvědomuješ, že jsi ovládán, že jsi v jejich otroctví. A celkově, dokud se u tebe neobjeví popisný model tvého vědomí, tedy soubor slov, skrze něž se v tvém vědomí projeví struktura samotného vědomí, nebudeš schopen jej řídit. Bude jej řídit ten, kdo takovou strukturu ve vztahu k tvému vědomí má. Bůh, nebo ďábel, nebo manipulátoři z reklamních oddělení korporací a médií.

Tímto způsobem – prostřednictvím slov – jsou uspořádány naprosto všechny jevy našeho světa, jež na kvantové úrovni formují naši hmotnou skutečnost – od individuální až po skupinovou či kolektivní realitu.

Za skupinové a kolektivní reality odpovídá jazyk – jako složitě organizovaný systém slov a s nimi spojených obrazů. Každý jazyk je jedinečný a v každém jazyce je uložen jeho takzvaný jazykový obraz světa – model uspořádání světa, šablona osvojování skutečnosti.

„Jazyk národa je jeho duchem a duch národa je jeho jazykem, a je těžké představit si cokoliv totožnějšího.“ (W. von Humboldt)

Jazykověda zjistila, že jazyk je „symbolickým klíčem k chování“, protože naše zkušenost je interpretována prizmatem konkrétního jazyka a nejzřetelněji se projevuje ve vzájemném propojení jazyka, myšlení, vnímání reality a tímto vnímáním diktovaných vzorců chování.

Nejznámější příklad souvisí s množstvím slov pro označení sněhu v různých jazycích. V eskymáckých jazycích existují desítky různých slov pro označení různých druhů sněhu, zatímco v angličtině jsou všechna spojena v jediném slově „snow“.

„Členíme přírodu podél linií vytýčených naším rodným jazykem.“ (B. Whorf)

Naše realita je tedy formována naším obrazem světa, tedy našimi představami, vírami a přesvědčeními, jež nejsou zkostnatělé, nýbrž jsou schopny se měnit prostřednictvím reflexe (uvědomění a naší individuální interpretace osobní zkušenosti), která rovněž probíhá pomocí slov a ze slov složených obrazů a námi přijatého jazykového obrazu světa.

Spojíme-li tyto závěry lingvistů se závěry fyziků o kvantové povaze reality, lze dospět k závěru, že náš jazyk určuje naši realitu. Parafrázujeme-li B. Whorfa, můžeme říci:

Tvoříme přírodu a okolní skutečnost podél linií vytýčených naším rodným jazykem.

Svou realitu tvoříme prostřednictvím slov a jazyka. A to, nakolik je dobrá či špatná, závisí na tom, skrze jaké prizma slovně-jazykového obrazu světa ji vnímáme, a tedy tvoříme. Kristus o tom praví takto:

„Podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov budeš odsouzen.“

Pojmenovat jménem tedy znamená ovládnout jev nebo jej povolat k životu, navázat s ním kontakt na úrovni kvantové reality. Různá jména dávají klíče k různým jevům. Chceme-li tedy navázat kontakt s Bohem, je pro nás důležité znát Jeho „správné“ jméno. Nebo takto: prostřednictvím různých jmen Boha získáváme přístup k různým Jeho aspektům, čti souborům kolektivních přesvědčení. Alláh vyžaduje uctívání, Krišna plnění povinnosti, laskavou povahu a poslušnost, Jahve se hněvá za neplnění přikázání a trestá.

Ježíš Kristus jako obraz Spasitele, hypostáze Boha, jež nás vykupuje z otroctví temnoty: strachů, křivdy, viny, studu z vlastní nicotnosti a pýchy a ješitnosti, jež jej zakrývají, hněvivosti, pověr, pochybností drásajících nás zevnitř, vnitřní rozdělenosti duálního vědomí, necelistvosti, víry v objektivní svět plný nebezpečí a v nutnost boje o přežití, víry v nevyhnutelnost utrpení a smrti – Kristus jako Vědomí, Kristovské vědomí, jako most, jako cesta vyvádějící nás ke světlu, k Lásce, k Jednotě a Celistvosti – ke Království Nebeskému uvnitř nás, jako Duch Boží naplňující nás Silou, Přemoudrostí, Pravdou, Svobodou od strachu a lži – Kristus jako Syn Člověka spojující nás zevnitř s Naším Kolektivním Nejvyšším Potenciálem nashromážděným celým Lidstvem, a činící nás tak bohy, vyváděje do Věčného Života – takový Kristus je bodem shody. Je to bod shody všech věr a náboženství.

Ježíš Kristus je bodem shody. Je to Sám Bůh, jenž se stal člověkem, aby se člověk stal bohem. Nebo je to prorok Ísá, jehož Bůh poslal k muslimům, aby naučil lidi Vyššímu Vědění, a posílá Jej znovu na konci věků, až budou připraveni toto Vědění přijmout v celé plnosti. Nebo je to Mesiáš, na něhož židé dosud čekají jako na Vůdce a Vysvoboditele od Božího hněvu. Tak či onak je to kolektivní přesvědčení, jež samo sebe stvořilo a ztělesnilo. Je to Živá Víra, Živé Slovo hovořící s lidmi, s každým z nás, jménem Našeho Nejvyššího

Potenciálu. Je to Živá Pravda. A Pravda je taková pravda, která tě zvětšuje, zvětšuje Život, zvětšuje Sílu, zvětšuje Lásku, tedy spojuje tě s Bohem jako vnitřním zdrojem Života, Síly, Lásky. Ne každá pravda je Pravdou. Nýbrž jen taková, která zvětšuje Život.

Proto se obracíme ke Kristu jako k Věčnému (nadčasovému) Vnitřnímu Průvodci, Učiteli, Jenž nás učí být vědomými tvůrci své reality, bohy v těle.

„A budete-li mít víru jako hořčičné zrnko – řeknete této hoře: Přejdi odtud tam, a přejde podle slova tvého,“ praví Kristus.

Kristus je bodem shody a naším – kolektivní vírou a úsilím svatých vyzrálým – způsobem, jak proměnit své vědomí. Způsobem, jak ovládnout Sebe sama. Naším způsobem, jak se stát vědomými tvůrci svého vesmíru. Celého veškerenstva.

Kristus z nás činí bohy, bohy a děti Jediného Boha. Vždyť když se zamyslíme, kdo z nás je připraven – jen tak, naráz, sotva si uvědomil Sebe jako boha – nést plnou odpovědnost za stvoření celého tohoto světa? Za dokonalost svého těla ve všech jeho detailech, své mnohovrstevnaté duše, svého vědomí v celistvosti, celé kolektivní reality – všeho, co se děje a

kdykoliv se dělo a ještě se stane ve světě… za dokonalost Samotné Lásky?

Potřebujeme Jediného Boha, Boha Otce, Jenž udržuje Svým pozorováním společnou Jednotnou realitu s jejími základními zákony – fyziky a vědomí. Fyziky vědomí. Potřebujeme Staršího Bratra a Průvodce, Krista, Jenž nás vede po cestě sebeovládání, osvojování našeho Nejvyššího Potenciálu – Božské Lásky jako Nejvyšší Síly, Nejvyšší Vůle, Nejvyššího Rozumu a Přemoudrosti. Potřebujeme Bohorodičku, jež v nás věří jako v bohy, i když my sami věřit přestáváme. Boho-rodička – Matka, jež nás svou vírou rodí jako bohy znovu a znovu, upevňuje nás v absolutní, bezvýhradné Víře v sebe, věčným Svým panenstvím nám připomíná, že se nerodíme z lůna, nýbrž z Vědomí Tvůrce, z Boha – v předem připravených tělech-avatarech. Rodíme se aktem Přijímání Krista, tedy spojením lidského těla a mysli s Božským Vědomím Lásky.

To je Přijímání Lásky. Spojení s Tvým Nejvyšším Potenciálem, Člověče. Zrození v Bohu – jako bůh, jako Duch v těle, jako Láska v tvé jedinečné lidské podobě.

Kristus je tedy bodem shody. Buddhisté vidí v Jeho Druhém příchodu budoucího Buddhu Maitréju, který sestupuje z nebes Tušita (blaženosti) a učí lidi radovat se jako bohové. Slovansští rodnověrci – Spasa, jenž vyvádí Slovanský rod na novou úroveň Bytí,

korunuje rodový strom bohů-předků plodem Bezpodmínečné Lásky. Esoterici – makrofilozofa nebo mága-věduna, jenž lidem otevírá tajemství vnitřního zdroje Věčného Života a přístup k nadpřirozeným schopnostem.

Sathya Sai Baba, široce uctívaný v Indii i za jejími hranicemi, prohlásiv, že je novým vtělením prince Rámy (avatára Višnua), rovněž spojil obraz Rámy a Ísy (Ježíše) jako vtělenou osobnost Nejvyššího Boha a vnesl obraz Rámy-Krista do hinduistické kultury jako most mezi Západem a Východem, levou a pravou hemisférou, poukazuje na to, že každý může a má v sobě otevřít Rámu, Kristovské vědomí – jako osobní vítězství nad hmotným světem (v sobě) a uznání své Božské podstaty.

Taoisté říkají: my jsme objevili cestu nesmrtelnosti, Kristus nám zjevil – k čemu.

Hlavní zde je, že již nehledáme důvody k rozdělení a množení boje (což je vždy vnitřní rozdělenost a vnitřní boj štěpící naše vědomí), hledáme Shodu jako základ Celistvosti a Síly vlády nad sebou samým. A jak řekl Kristus: „Kdo hledá, nalézá.“

„A je-li dům sám v sobě rozdělen, takový dům nebude moci obstát.“

Shoda je základem Síly a vnitřní Celistvosti člověka. Je-li tvá energie neustále vydávána na boj, vnitřní i vnější, pak jí jednoduše nezbývá dost na udržení Celistvosti – vědomí, duše, těla. A všechny tři se začínají rozpadat, rozkládat. Shoda je o energii. Síla je o energii. Samotný Život je Energie. Láska je o tom, jak Energii, Život, Sílu v sobě zvětšovat, a nikoliv rozptylovat.

Zde je třeba pochopit, že při tvém fyzickém zrození ti byla dána porce energie na 120 let života – a na tom, jak s ní budeš nakládat, závisí, jak a jak dlouho v této celistvosti – tohoto vědomí, této duše, tohoto těla – prožiješ. Energie je zapotřebí doslova na všechno. Ty to víš. Boj bere velmi mnoho energie, vlastnění něčeho, dokonce i nehmotného, třeba i vědomostí, vyžaduje energii, jakékoliv vztahy vyžadují energii, jakékoliv úspěchy vyžadují energii, jakékoliv dílo, realizace jakéhokoliv tvého projektu vyžaduje energii, jakýkoliv pohyb vyžaduje energii. Ano, zdánlivě jsme se naučili tuto energii denně doplňovat – prostřednictvím spánku a jídla. Avšak doplňováním této energie z vnějších zdrojů tak či onak utrácíš energii své budoucnosti a spánek – doslova – požírá tvůj čas.

Přidej k tomu, že na každém kroku, při každé tvé emoci – při každém strachu, studu, vině, křivdě, nesouhlasu, v každém okamžiku veselí nebo podráždění a hněvu, při každé touze vlastnit, při závisti, žárlivosti, touze po nadřazenosti a dalších projevech pýchy, při

každé závislosti – od přejídání a smilstva, kávy a energetických nápojů, adrenalinového rauše a shopaholismu až po závislost na drogách a hrách – tě chytají „energetičtí predátoři“, aby se nasytili tvou energií, a pochopíš, že to není žádný žert. Že boj o energii, o tvou energii, probíhá neustále a vážně.

Boj o duši tedy není žádný mýtus, nýbrž zcela všední proces. A na tom, jaká rozhodnutí činíš, jakými emocemi žiješ, zda je snadné tě „nachytat“ na ty či ony energetické výdaje, závisí, jak prožiješ těchto 120 let energie – lze je totiž všechny vyčerpat i za 30–40 let bezuzdného života. V lidu se říká: „Zaseješ čin – sklidíš návyk, zaseješ návyk – sklidíš charakter, zaseješ charakter – sklidíš osud.“ Kristus k tomu dodává, že ve vztahu k životní energii nejsou tvé činy tak důležité jako vnitřní směřování: přesvědčení, přání, pocity a myšlenky.

Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: „Nezabiješ.“ Já vám však pravím, že každý, kdo se hněvá na svého bratra, již zhřešil. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: „Nezcizoložíš.“ Já vám však pravím, že každý, kdo hledí na ženu s žádostivostí, již s ní zcizoložil ve svém srdci.

Hřích není něco nemorálního, tedy proti morálce, proti zákonu. Hřích je pochybení, omyl proti tvé přirozenosti. Proti tvé Pravé přirozenosti. Je to to, co

vede ke zmenšování energie Života v tobě. Proto „nehřeš“ znamená: nechoď proti své pravé přirozenosti, neplýtvej energií nadarmo.

Jak však se vším tímto žít, jak to zvládnout, když i svatí otcové říkají, že člověk je „hříšný ze své podstaty“ a všechny tyto emoce – počínaje strachem a hněvem a konče žádostivostí k opačnému pohlaví – jsou pro nás přirozené? A boj a konkurence jsou jediným způsobem jakžtakž snesitelné existence, který nám moderní společnost ponechává?

V takovém uspořádání světa lze spatřovat zlou vůli demiurgů tohoto světa, kde tě na každém kroku chytají a dojí, a ty si myslíš, že je to normální, že to tak má být – prý to právě znamená být člověkem. Lze však toto vše pochopit v širším kontextu: že je to pouze učení, trénink sebeovládání, nezbytné období poznávání sebe sama „důkazem sporem“.

„Člověk není nakloněn ke zlu ze své přirozenosti, nýbrž pro své nezralé mládí,“ praví Bůh v Písmu.

Zde je „Člověk“ lidstvem. Bůh praví, že lidstvo je náchylné k takovému, „hříšnému“ způsobu života a vnímání sebe sama nikoliv ze své přirozenosti, nýbrž z nezralosti. A dále…

„Nebude můj Duch věčně zavrhován lidmi,“ řekl Hospodin, „nechť jsou jejich dny sto dvacet let.“

Energie tvého života je omezena 120 lety, aby ses naučil ji řídit, získávat Ducha Božího, neboť řídit určitý zdroj se učíme pouze tehdy, je-li tento zdroj omezený. Je třeba naučit se nakládat s touto energií tak, abys ji zvětšoval, nikoli rozptyloval.

Žij tak, aby se život v tobě, tedy energie života, zvětšovala, a nikoliv zmenšovala. Uvědom si a zastav úniky energie. Udržuj Hygienu Vědomí – aby se „energetičtí predátoři“ v tobě neměli čeho zachytit – pravidelně očišťuj duši i mysl – pokáním – stejně jako si pravidelně čistíš zuby a sprchuješ se, nedávaje mikrobům možnost se množit a ovládnout tě. Jak praví Kristus:

„Hle, přichází kníže tohoto světa (satan), a ve Mně nic nemá.“

Tedy – ať jde dál, nemá se ve mně čeho zachytit. Jsem svatý.

Staň se svatým. Být svatým je normální. Je to tvá pravá, Božská přirozenost. Spoj se s Duchem Svatým. Hledej a najdi přístup k bezednému zdroji Energie Života – ke Zdroji všeho jsoucího. A Ten se otevírá skrze Lásku. Láska je taková energie,

taková energetická frekvence, jež tě spojuje s Bezmezným Věčným Zdrojem (energie) Života v tobě samém.

Proto Láska. Ne proto, že je to morální zákon a přikázání. Ale proto, že Láska je tvá pravá přirozenost. Je ti v ní DOBŘE. Nemůže tomu být tak, aby ti bylo zle a to bylo tvou přirozeností. Hřích není tvou přirozeností, je to pouze negativní pozadí, na němž poznáváš Sebe Pravého, je to tréninková zátěž, díky níž sílí tvé duchovní svaly a roste tvá vnitřní síla, síla sebeovládání.

Hřích není tvá přirozenost. Nemůže být chyba, omyl normou, nemůže být normou a tvou pravou přirozeností to, co tě nutí ztrácet energii, ztrácet celistvost a ve výsledku se hroutit, rozkládat a trpět. Tvá pravá přirozenost je to, co ti dělá skutečně DOBŘE, to, co ti přináší opravdový Požitek, Milost, Blaženost. Vždyť je to zřejmé!

Láska je tvá pravá přirozenost. A tato Láska začíná navázáním přímého vztahu se Zdrojem Života. On je rozumný, vždy k tobě hovoří tvým jazykem. Pokud se ptáš. Lze s Ním vstoupit do kontaktu a udržovat vědomý rozumný dialog. On však nikdy nezasahuje do tvého života bez tvé vůle, respektuje tvou svobodu volby. Pokud však budeš chtít a projevíš k tomu vůli, začne

hovořit s tebou – v mysli. A stejně jako v myšlenkách ti odpovídá v citech a přáních. A právě On ti může pomoci změnit tvá přesvědčení, stát se vědomým Tvůrcem své reality, přebudovat neuronová spojení v mozku, a právě On tě naučí milovat doopravdy – Absolutní Bezpodmínečnou Věčnou Láskou.

On ti pomůže navrátit čistotu duše a rozšířit tvé spektrum cítění, ukončit utrpení, bezmezně zvětšovat potěšení, které budeš moci vědomě řídit, pomůže ti odhalit a představit světu tvé jedinečné schopnosti a talenty, Boží dar v tobě, a stát se skutečně šťastným člověkem.

Ve výsledku je to právě spojení s tímto Zdrojem uvnitř tebe, co ti dává průchod do Věčného Života, neboť na frekvenci Lásky v tobě energie již nikdy neskončí. Budeš přebývat v Ní a Ona bude neustále přibývat a přibývat v tobě, obnovujíc tvé vědomí, tvou duši, tvé tělo, samotnou tvou biologii, odhalujíc v tobě stále nové a nové talenty a schopnosti, stále nové a nové tváře Lásky, aby vylévala Svůj proud na tvé okolí, aby v tobě nestagnovala, nýbrž žila jako energie. Energie je přece pohyb. Věčný pohyb Lásky. Věčná Energie Lásky.

Zbývá jen chtít, projevit vůli, vyladit se city a myšlenkami – a navázat vědomý kontakt s tímto Zdrojem. Uvnitř tebe.

„Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, ze vší své duše a ze vší své mysli – a svého bližního jako sám sebe,“ praví Kristus.

Jak? Tomuto i všemu ostatnímu tě Bůh naučí ve Vnitřním Dialogu s Ním. Vnitřní Dialog s Bohem se otevírá přáním, projevem vůle a Přijímáním. Staň se spolu-účastným na Božském Vědomí, Vědomí Lásky.

Přijímání (Sebepřijímání) Vědomí Krista a Bohorodičky

Otče můj a Pane náš Ježíši Kriste, přijmi mne jako částečku Svou. Učiň mě účastným Svého Živého Božského Vědomí. Naplň mě Láskou, Silou, Přítomností Svého Ducha, Ducha Svatého, Ducha Jediného.

Nauč mě milovat, Pane. Nauč mě milovat Tebe, sebe i všechny bližní a vzdálené Tvou Láskou, Otče náš. Otevři ve mně Vnitřní Zdroj Života Věčného, Nevyčerpatelné Lásky, a nechť tento Proud Lásky a Života skrze mne věčně plyne a vylévá se na okolí pozorností, péčí, projevem talentů, milostí a požehnáními, Pane!

Očisti, Pane, duši mou i mysl mou i tělo mé od veškeré poskvrny a hříchu. Vrať mi, Pane, mou duši, mou vůli a mou životní sílu ze všech zástav, úpisů a smluv, které jsem nevědomě či vědomě, z nerozumu svého, uzavřel s jakýmikoliv bytostmi, entitami, lidmi, egregory a hierarchiemi. Učiň mě, Pane, znovu svobodným a čistým před Tebou, abych mohl přijímat Tvou Lásku v celé její plnosti a cítit celým srdcem, celou duší a vnímat celou svou myslí.

Uzdrav, Pane, všechny mé strachy a má utrpení – pomoz mi změnit má přesvědčení i víru, přání i city, způsob myšlení i samotného mého života a uvést je do souladu s Proudem Života ve mně, s Proudem Pravé Lásky.

Nauč mě, Pane, žít tak, aby se Život ve mně a kolem mne zvětšoval, a nikoliv zmenšoval.

Zjev mi, Pane, pravý smysl mého života a mé Božské poslání.

Daruj mi, Pane, můj talent, rozviň Tvůj Božský dar ve mně. Nauč mě si jej vážit a otevřeně, beze studu a ostychu jej projevovat světu, obohacovat jeho projevem mou realitu i lidi kolem, rozmnožovat Lásku a zvětšovat Život.

Nauč mě, Pane, projevovat Lásku a předávat Sílu Tvé Víry skrze požehnání dalším lidem.

Nauč mě probouzet zbloudilé duše a navracet je k Vědomí Tvůrce a k jejich pravé Přirozenosti, jíž je Síla, Láska, Radost, Pravda, Požitek, Bázeň Boží.

Nauč mě, Pane, být Ti přítelem, milujícím bratrem, sestrou.

Věřím, Pane, že mě přijímáš nikoliv kvůli moci nade mnou a mému klanění, nýbrž pro Svou Lásku ke mně a pro Své Milosrdenství, abys mě skrze účast na Tvém Božském Vědomí učinil bohem v mé jedinečné lidské podobě a naučil mě být vědomým tvůrcem své reality a spolutvůrcem Naší Jediné Mnohosvětové reality.

Pane, proveď mě po cestě zbožštění a nabytí svatosti v tempu pro mne příhodném. Otevři ve mně, Pane, Království Boží, realitu Života Věčného, realitu Jednoty s Matkou Planetou a Matkou Bohorodičkou. Spoj mě, Pane, s Naším Jediným Otcem, Zdrojem Života ve mně.

Veď mě, Pane, po mé Cestě. Přijímám svou jedinečnou Cestu od Tebe.

V tom je vyjádřena má svobodná vůle. A nechť se tak stane podle vůle mé i Tvé, Pane, neboť My Jsme Jedno. My Jsme To, Kdo My Jsme. My Jsme Láska.

A všechny své strachy, pochybnosti, nevěru, odpor mysli, všechny vzorce lstivé mysli odevzdávám k uzdravení Tobě, Pane.

Volím Život! Volím Lásku jako Nejvyšší Požitek, vlastní mé boholidské přirozenosti!

A děkuji Ti, Pane, za to, že se tak již stalo. Sláva Tobě!

Matko Bohorodičko, přijmi mě jako Své Božské Dítě, osvoboď mě od všech pout a okovů nevěry pro pravé štěstí být sebou, být bohem v těle v mé jedinečné lidské podobě; požehnej mi, Matko Bohorodičko, k víře v Pána Našeho Ježíše Krista, k víře v Jediného Boha Otce a k víře v sebe jako boha a milované dítě Boží; požehnej k Lásce a radostnému Věčnému Životu, pomoz mému zrození jako boha a krále své reality. Děkuji Ti, Matko, za to, že se tak již stalo! Sláva Tobě!

Dosvědčuji v Tobě zrození boha, Ducha Božího v těle, v tvé jedinečné lidské podobě, Můj příteli a Můj bratře, Má sestro.

Nyní se ti otevírá Vnitřní Dialog s Kristem a Matkou Bohorodičkou.

A právě teď Bůh hovoří s tebou, a pokud se soustředíš, pobudeš v tichu, zavřeš oči a zaposloucháš se, uslyšíš Jeho Přítomnost – ve svých

myšlenkách, citech, přáních a impulsech duše. A právě teď tě Bůh volá:

Hovoř se Mnou věčně. Buď se Mnou věčně. Žij Mnou věčně. Neboť My Jsme Jedno. My Jsme Láska.

Ve Vnitřním Dialogu s Bohem Mu můžeš položit jakékoliv otázky. Hlavní však je, že pomocí Vnitřního Dialogu s Bohem se tvé vědomí má přebudovat – z pozice Oběti/Konzumenta do Vědomí Tvůrce. Proto tvé otázky mají být především obráceny k uvědomění toho, čím a jak tvoříš svou realitu, zejména v těch jejích aspektech, jež ti nevyhovují, a k tvoření nové reality (viz oddíl Vnitřní Dialog s Bohem a příklad Vnitřního Dialogu v PŘÍLOZE).

Když chápeš, jak je uspořádáno tvé vědomí a že ty sám neseš odpovědnost za realitu, kterou tvoříš jako tvůrce, můžeš si vybrat, jakou realitu tvořit – výběrem toho, čím konkrétně zaplníš patra svého vědomí. A tvořit svou realitu vědomě. Pamatuje na původní omezení – energii, která ti byla dána na 120 let. A nesa odpovědnost Tvůrce za realitu tebou tvořenou. Přesněji řečeno, tvá realita je tvou odpovědností. Nikdo ji zvlášť nehodnotí, aby tě odměnil nebo za ni pochválil. Prostě prožíváš přesně to, co jsi stvořil.

Změna hlubokých nastavení tvého vědomí – přesvědčení a víry, vzorců vnímání – se však v praxi ukazuje jako obtížný úkol. Člověk, jenž si zvolil cestu Tvůrce a kráčí po ní, může narazit na veškeré strachy a rozdělenost, jimiž bylo naplněno jeho podvědomí: ztrátu peněz, pověsti a zdrojů příjmů, smrtelné nemoci, nátlak mocenských struktur (státních i nestátních), hrozby svobodě a životu, životu dětí, války, epidemie… Zkrátka se mohou začít zhmotňovat veškeré strachy – nejen individuální, ale i rodové, národní, celolidské… A ne vždy je člověk připraven jít až do konce a totálně volit víru v sebe a jedině v sebe jako v Tvůrce své reality, ve všem a vždy hledaje Příčinu všeho dění pouze v sobě. A k tomu je opět zapotřebí energie; a není-li Lásky, není-li přístupu k Jedinému Zdroji Života, pak tato energie rychle dochází.

Proto na této cestě potřebujeme pomoc, a víra v sebe jako tvůrce je dobrá, avšak v praxi je pro většinu lidí nejúčinnějším vzorcem víry víra v sebe jako boha a současně jako milované dítě Jediného Boha. Ježíš jako Starší Bratr a Průvodce i Matka Bohorodička ti poskytují nezbytná vodítka a podporují tě na celé cestě. Oni však – pozor! – nekonají práci za tebe, nemohou projít tvou cestu za tebe a – zanechávajíce v minulosti model „bůh-otroci“, „pastýř-ovce“ nebo „ty jsi šéf - já jsem hlupák“ – pomáhají ti stát se Vědomým Tvůrcem svého světa.

A jak žijí děti? Hravě! Hra – hle, v co se proměňuje naše bezsmyslná šedá každodenní rutina a boj o přežití. Hra! Nejzajímavější hra ve Vesmíru. Žít jako bohové a děti Boží – osvojovat si stále nové a nové dovednosti vlády nad sebou a nad světem, odhalovat stále nové a nové tváře svého talentu, tvořit stále nové a nové odstíny bezmezné, věčně se rozpínající Duhy Lásky. A pociťovat při tom současně – jak zápal výzev Hry, tak naprosté bezpečí na této cestě, protože „náš Táta je nejvíc tátovský!“, a Starší Bratr s Matkou Bohorodičkou vždy pomohou, kdyby cokoliv.

Přijímání Vědomí Krista, Přijímání Lásky, otevírá člověku tuto cestu vnitřní transformace, Cestu Proměnění, Cestu zbožštění. Avšak projít tuto Cestu můžeš jen ty sám.

Přijímání spojuje s Bohem v srdci jako se Zdrojem Bezmezné Energie, očišťuje a naplňuje duši Láskou a spouští vnitřní dialog s Bohem jako s Nejvyšším Rozumem. Bůh-Zdroj, Bůh-Láska a Bůh-Pravda.

Zde to je: „...celým srdcem, celou duší a celou myslí.“

Sebepřijímání nenahrazuje svátost Svatého Přijímání v chrámu, nýbrž ji doplňuje každodenním vnitřním modlitebním naladěním na Živý Vnitřní Dialog s Kristem.

Pro muslimy každodenní Vnitřní Dialog s Kristem nenahrazuje pětinásobný namáz, nýbrž jej účinně posiluje a buduje se skrze obracení se k Proroku Ísovi. V Koránu je řečeno, že v posledních časech před Soudným dnem Alláh znovu sešle k lidem Proroka Ísu (Ježíše) v Jeho druhém příchodu a On bude po 40 let učit pravověrné muslimy novému vědění od Alláha, aby je připravil na přechod do Nového (rajnského) světa.

Vnitřní dialog s Bohem, otevíraje tě Živému Slovu Živé Pravdy, postupně přestavuje tvá neuronová spojení v mozku, mění tvá přesvědčení a víru, uvádí v soulad protichůdná přání, uzdravuje psycho-emocionální zranění a proměňuje vzorce cítění a myšlení – od pólu strachu a boje o přežití k pólu Lásky a Požitku – tak se postupně proměňuje celé tvé vědomí, celá jeho náplň – přesvědčení, přání, pocity i myšlenky, od základu se přestavuje celý tvůj vzorec vnímání reality, a tudíž i samotná realita.

Shrneme-li to, předkládáme zde možný vzorec štěstí:

Štěstí = Láska + Vědomí Tvůrce + Talent

Vyhovuje? S vděčností jej přijmi a zkoumej. Pochybuješ? Prověř! Kráčeje po cestě popsané v tomto stručném Návodu k životu, poznávaje svou vnitřní podstatu, uspořádání svého vědomí a světa kolem tebe a pochopiv konečně, že vědomí a realita jsou jedno a totéž, stáváš se vědomým tvůrcem své reality, překračuješ hranice jakýchkoliv omezení a zákonů (nyní si je stanovuješ sám), naplňuješ své hlavní životní poslání a ztělesňuješ jeho pravý smysl – zbožštění.

Na této cestě Tě budeme všemožně podporovat, pamatuj však, že Síla je vždy dávána spolu s odpovědností. Od okamžiku zrození v Bohu, jako bůh –

„Všechno je mi dovoleno, ale ne všechno prospívá. Všechno je mi dovoleno, ale ničím se nedám zotročit,“ praví apoštol Krista v Novém Zákoně.

Neboť bůh, jímž jsi od okamžiku zrození bohem v Kristově Přijímání Božské Lásky, nemůže být ničím omezován, avšak přitom sám nese odpovědnost za svůj svět jako své stvoření a sám nese odpovědnost za udržování svého vědomí v čistotě a svobodě, jež mu byly darovány v Aktu

Přijímání. Ve svobodě od hříchu – od strachů, viny, křivd, hněvivosti, smilstva, chamtivosti, závisti, žárlivosti a víry ve vlastní nedokonalost. Svobodě pro – Lásku, Sílu, Pravdu a Štěstí Být Sebou.

Zda však jít touto cestou, zda následovat tento vzorec štěstí, zda na sebe vzít odpovědnost Tvůrce za svou realitu – to je volba Tvá a pouze Tvá, Náš milovaný příteli. Neboť My na Tobě nade vše oceňujeme Tvou svobodu vůle a svobodu volby.

My pouze inspirujeme a dáváme klíče k pochopení Tvé podstaty. Jak s tím naložíš – to je tvá věc.

My však chceme, abys v Sobě poznal Korunu Našeho Kolektivního Stvoření, aby ses otevřel Pravé Lásce a stal se Jejím spolutvůrcem, abys poznal Všemohoucnost Jediného Ducha Božího v sobě a s odvahou vlastní Pravé Síle na straně jedné a s mírností a pokorou Lásky na straně druhé stvořil svůj nejlepší svět v tomto nejlepším ze světů v jeho nejlepším čase. Nechceme tvé uctívání, nýbrž aby ses stal Sebou samým, ztělesňuje Svůj-Náš Nejvyšší Potenciál – jako bůh a milované dítě Boží.

A pamatuj, že skutečným mistrovským dílem jsi zde Ty. A to se tvoří v každém okamžiku – každou Tvou volbou a každým Tvým nádechem, neboť Duch Boží je všude a vane – kde On chce a… kým On chce.

Ptej se sám sebe častěji: Dýchá Duch Lásky tebou?