74. Al-Muddaththir

1Ó (PLÁŠTĚM) POKRYTÝ

2Vstaň a varuj

3A Pána svého vyvyšuj

4A oděv svůj očišťuj

5A pohoršení se vzdaluj

6A nebuď štědrým (proto), abys (jmění své) rozmnožil

7A na Pána svého trpělivě čekej

8A když zatroubeno bude v troubu

9ten den pak bude den přetěžký

10pro nevěřící (jistě) ne lehký

11Nech mne s tím, jejž stvořil jsem, samotna

12jemuž byl dal jsem statky rozsáhlé

13a děti, jako svědky (mu)

14vše na hladko mu uhladil

15Pak ještě víc si žádá ode mne

16Nikoliv! Zajisté vůči znamením našim byl odbojným

17i uvalím naň vzestup přetěžký

18Zajistéť vymýšlel a pořádal —

19nechť zabit jest - jak pořádal

20Znovu, nechť zabit jest - jak pořádal

21Pak (kolem sebe) pohlížel

22obočí vraštil, mračil se

23zády se obrátil, s pýchou vzdmul

24a řekl: „Toť kouzelnictví jest jen strojené

25řeč jest to pouze člověka.“

26Připékat v žáru pekla budu ho

27Kdo poví ti, co žár pekla jest

28Neponechává ničeho, aniž ušetří

29pokožku lidem spaluje

30nad ním devatenácte (strážců) jest

31jedině anděly učinili jsme strážci ohně: a počet jich učinili jsme jen pokušením pro ty, kdož neuvěřili, aby ujištěni byli ti, jimž dána byla Kniha, a aby rozmnoženi byli ti, kteří uvěřili, a ve víře své; a aby nebyli v pochybnostech ti, jimž dána byla Kniha, jakož i ti, kteří uvěřili; a aby říkali ti, v jichž srdcích jest choroba a nevěřící: „Co chce Bůh říci tímto podobenstvím?“ Takovýmto způsobem zavádí Bůh v blud, koho chce, a vede (správně) koho chce; nikdo neví (počet) vojsk Pána tvého, mimo něho: totoť pak jest pouze napomenutí lidstvu

32Nikoliv! při měsíci

33a noci, když odchází

34a jitru. když jasní se

35(přisám, že peklo) zajisté jest jednou z (věcí) nejvážnějších

36varováním lidstvu

37pro každého z vás, jenž chce vpřed jít, neb opozditi se

38Každá duše svých vlastních činů jest zárukou

39jenže ti, kdož na pravici budou

40v zahradách (ráje) navzájem budou se dotazovati

41ohledně provinilců

42(řkouce jim:) „Co dovedlo vás z pekla žár?“

43Řeknou: „Nebyli jsme z těch, kdož se modlili

44aniž jíst jsme nuzným dávali

45hádky jsme vedli s těmi, kdož se hádali

46vylhaným den poslední jsme nazývali

47až když přišla nám (nyní) jistota.“

48Neprospěje jim pak přímluvčích přímluva —

49proč od připomínky vzdalovali se

50jak by byli osli splašení

51přede lvem (tryskem) pádící

52Naopak, jedenkaždý z nich chce, aby mu dány byly listy (knih) zvlášť určené

53Nikoliv, ale oni nebojí se života budoucího

54Nikoliv! Korán zajisté jest připomínkou

55a kdožkoli chce, nechť si ho připomíná

56Však nebudou připomínati si (ho) leda ti, jež Bůh bude chtíti: jemu přístojí, by báli se jej; jemu přístojí odpouštění