54. Al-Qamar

1Přiblížila se hodina a MĚSÍC rozpoltil se

2však kdykoli vidí znamení, odvrátí se a řeknou, „Totoť jest kouzelnictví ustavičné!“

3A vylhanými nazvali (znamení toto) a následují vlastní choutky své: však všechno pevně předurčeno jest

4Však již přišly jim zprávy o dějích, z nichž možno míti výstrahu

5moudrost to dokonalá: však nic platno jim není varování

6Odvrať se tedy od nich! V den, kdy zváti bude Zvoucí k věci příšerné

7se sklopenými zraky vyjdou z hrobů svých jak kobylky rozptýlené

8spějíce ke Zvoucímu! I řeknou nevěřící: „Totoť den jest přetěžký.“

9Před nimi již lid Noemův vylhanou nazval (pravdu) a lhárem nazval služebníka našeho; řekli: „Blázen!“ a byl zastrašen

10I volal k Pánu svému: „Přemožen jsem; ó pomoz (mi)!“

11Tu otevřeli jsme brány nebes vodě proudící

12a dali vyvřít ze země (přehojným) pramenům; i setkaly se (tyto) vody dle rozkazu předurčeného

13Jej pak nesli jsme na (arše) z prken a hřebíků

14Před naším zrakem plula, odměnou, tomu, jenž s nevírou přijat byl

15A jako znamení jsme ji ponechali: což není, kdo pamětliv by toho byl

16A jaký byl trest můj a varování mé

17Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl

18Lhářem nazval (kmen) 'Ád (proroka svého): a jaký byl trest můj a varování mé

19Poslali jsme na ně vichr bouřný v den strasti ustavičné

20Odnášel lidi jako pařezy datlovníků vyvrácené

21a jaký byl trest můj a varování mé

22Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není kdo pamětliv by toho byl

23Lhářem nazval též (kmen) Tsemúd varovatele

24řkouce: „Zdaž následovati budeme jednoho muže z nás? Tehdy jistě byli bychom v bludu a třeštění

25Jemu že výhradně dáno bylo napomenutí mezi námi? Kde pak! Toť lhář jest drzounský!“

26„Z jitra však zvědí, kdo lhář a drzoun byl

27Neb pošleme jim velbloudici na vyzkoušení jich: dobře je pozopruj a měj strpení

28a oznam jim, že voda rozdělena bude. mezi nimi a jí; každé napití budiž střídavé.“

29Však zavolali na druha svého: (nůž) vytasil, žíly přeřízl jí

30A jaký byl trest můj a varování mé

31Poslali jsme na ně jen jedno vzkřiknutí a byla z nich suchá stébla s hlínou smísená

32Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl

33Lhářem též nazval lid Lotův varovatele

34I poslali jsme na ně vichr bouřlivý, vyjma rodiny Lotovy: je zachránili jsme za zory

35z milosti své: takto odměňujeme ty, kdož vděčni jsou

36On pak varoval je před urputností naší; však pochybovali o varování (tom)

37Z vášně své Pak žádali na něm hosty jeho, i vytloukli jsme jim oči: „Okuste trestu mého a varování!“

38Z jitra pak časně stihl je trest můj stanovený

39„Okuste trestu mého a varování!“

40Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl

41Přišli kdys k rodu Faraonovu varovatelé

42Vylhanými pak nazývali znamení naše veškerá a zachvátili jsme je, jakž zachvacuje Mocný, Všemocný

43Zdaž nevěrci vaši lepsími jsou těchto, či zproštění jest pro vás v Písmech snad

44Či řeknou snad: „My (velké) spolčení jsme, (navzájem) si pomáhající

45Poražen bude spolek jich a na útěk se obrátí

46Vskutku: hodina (soudu) bude časem schůzky jejich; hodina trapná, přetrpká

47Provinilci pak v bludu jsou a třeštění

48V den, kdy vláčeni budou do ohně na tvářích svých, řečeno bude jim: „Okuste pekla doteku!“

49Zajisté pak vše stvořili jsme dle určení

50A rozkaz náš jest pouze slovo jediné, jak oka mžiknutí

51Kdys zahladili jsme vám podobné: což není, kdo pamětliv by toho byl

52A vše, co oni činí, zapsáno v knihách jest

53(čin) malý ať či velký, dobře jest zanesen

54Zajisté pak bohabojní budou v zahradách a poblíž řek

55v sídle (to) pravdy, u Krále všemocného