40. Ghafir

1Há. Mím

2Seslání Knihy od Boha, Mocného, Moudrého

3Jenž odpouští viny a přijímá pokání, přísný jest v trestání, dlouhé má strpení: není Boha, kromě něho; a k němu vede cesta (návratu)

4Nehádá se ohledně znamení božích nikdo, vyjma těch, kdož neuvěřili: nech nemátne tě jejich chození semo tamo v zemi

5Před nimi lhářem nazval Noema lid jeho a spojenci učinili tak po nich: silně zasazoval se každý národ proti proroku svému, snažíce se zmocniti se jej, a odporovali mu nepravdou, aby utlumili v něm pravdu. Však udeřil jsem na ně: a jaký byl trest můj

6A stejně tak pronesen byl rozsudek nad těmi, kdož neuvěřili: zajisté budou obyvateli ohně

7Ti, kdož nesou trůn a ti, kdož obklopují jej, vyvyšují Pána svého ve chvále jeho a věří v něho: a prosí za odpuštění pro ty, kdož uvěřili: „Pane náš, ty obestíráš vše milosrdenstvím a věděním svým: pročež odpusť těm, kdož kajícně obrátili se k tobě a následují stezku tvou: ochraň je před trestem plamene (pekelného) —

8Pane náš — a uved je v zahrady Edenu, kterés přislíbil jim a těm, kdož spravedlivi byli z otců jejich a manželek jejich a potomstva jejich: tyť zajisté mocný jsi, moudrý

9A chraň je před, špatnostmi, neb nad tím, jejž před špatnostmi ochráníš dne onoho, zajisté smiloval ses; a toto bude blaženost velká.“

10Zajisté pak zavoláno bude na ty, kdož neuvěřili: „V pravdě nenávist Boha větší jest nenávisti vaší vůči sobě samým, když voláni jste byli k víře a neuvěřili jste.“

11Řeknou: „Pane náš, dvakráte dal's nám zemříti' a dvakráte vzkřísil's nás: přiznáváme viny své: zdaž není možnosti vyjíti odtud?“

12„Toto jest údělem vaším proto, že když vzýván byl Bůh Jediný, nevěřili jste; a když spolčováno bylo s ním, věřili jste: a rozsouzení přináleží Bohu, Nejvyššímu, Velkému.“

13Onť jest to, jenž ukazuje vám znamení svá a sesílá vám s nebe výživu: však nebude pamětliv toho, leda ten, jenž kajícně k Bohu obrátí se

14Pročež vzývejte Boha, upřímnými jsouce k němu ve víře, i když neradi to vidí nevěřící

15Povznešený na nejvyšší stupeň, Pán trůnu, vysílá ducha svého, ze svého rozkazu, na koho chce ze služebníků svých, aby varoval ohledně dne setkání

16dne, kdy vyjdou (z hrobů) a kdy nebude skryto Bohu ohledně jich pranic. Komu přináležeti bude moc (veškerá) v den (onen)? Bohu Jedinému, Vítěznému

17V den ten odměněna bude každá duše dle toho, co vydobyla si; v den ten nebude křivdy; neb Bůh zajisté rychlým jest v účtování

18A varuj je přede dnem blížícím se, kdy srdce lidí stoupati budou jim k hrdlu, dusíce je; a kdy nebude nepravostným přímluvce, jemuž by bylo popřáno sluchu

19Bůh dobře zná zrádné oči a vše, co skrývají nitra

20A Bůh rozsuzuje dle pravdy; však ti, které oni vzývají vedle něho, nerozsuzují o ničem: jedině Bůh dojista vše slyší a obzírá

21Což necestovali v zemi a neviděli, jaký byl konec těch, kdož před nimi byli? A byli mocnější jich silou a větší zanechali stopy v zemi: však stihl je Bůh (trestem) za viny jejich a nebylo jim proti Bohu ochránce

22To proto, že přišli k nim proroci jejich s jasnými důkazy a oni neuvěřili: pročež trestem stihl je Bůh, neb on silný jest a přísný v trestání

23Kdysi poslali jsme Mojžíše se znameními našimi a mocí zjevnou

24k Faraonovi a Hámánovi a Qárúnovi, však (tito) řekli: „Kouzelník jest to, (velký) lhář!“

25A když přišel k nim s pravdou od nás, řekli: „Zabte syny těch, kdož uvěřili s ním, a živte dcery jejich!“ Však lest nevěřících jenom selhala

26A řekl Farao: „Nechte mne, abych zabil Mojžíše: pak nechť volá si k Pánu svému! Zajisté bojím se, že změní vaše náboženství a zavede tak v zemi pohoršení.“

27I řekl Mojžíš: „Zajisté útočiště béřu u Pána svého a Pána vašeho, přede všemi pyšnými, kdož nevěří v den súčtování.“

28A řekl muž VĚŘÍCÍ z rodu Faraonova, jenž skrýval víru svou: „Zdaž zabijete muže proto, že říká: ‚Pánem mým jest Bůh‘, a jenž přišel k vám s jasnými důkazy od Pána vašeho? Je-li lhářem, na něho padne lež jeho; a je-li pravdomluvným, postihne vás něco z toho, co slibuje vám: zajisté pak Bůh nevede (pravou cestou) toho, jenž výstředníkem jest a (velkým) lhářem

29Lide můj, dnes máte moc a vládnete v zemi, však kdo pomůže vám proti hněvu božímu, padne-li na nás?“ Řekl Farao: „Já ukazuji vám pouze to, co (sám) vidím; a vedu vás jedině cestou správnou.“

30Tehdy řekl ten, jenž byl uvěřil: „Lide můj, obávám se, že přijde na vás den podobný dnu spojenců

31podobný případu lidu Noemova, a (kmene) 'Ád a Tsemúd, a těch, kdož přišli po nich: a Bůh jistě nežádá si učiniti útisk služebníkům svým

32Lide můj, jáť pak bojím se, že přijde na vás den vzájemného volání

33den, kdy obráceni budete zády zpět a vrženi v peklo: a nebude vám ochránce proti Bohu, neb koho Bůh v blud zavádí, tomu není vůdce

34Vždyť přišel k vám již před tím Josef s jasnými důkazy; však nepřestali jste pochybovati ohledně toho, s čím byl přišel k vám. Až když zhynul, řekli jste: ‚Nevzbudí Bůh po něm proroka.‘ Takovýmto způsobem zavádí Bůh toho, jenž výstředníkem jest a pochybovačem

35Ti, kdož hádají se ohledně znamení božích, aniž by zmocnění jaké bylo přišlo jim, vzbuzují velkou zášť Boha a těch, kdož uvěřili: takovýmto způsobem zapečeťuje Bůh srdce všech pyšných, urputných.“

36Řekl pak Farao: „Hámáne, postav mi palác, aby dosáhl končin

37končin nebes a abych vylézti mohl až k Bohu Mojžíšovu: neb zajisté mám jej za lháře!“ Takto zkrášleny byly v očích Faraona zlé skutky jeho, a odvrácen byl od stezky (pravé): takže lstivé úklady jeho skončily pouze zkázou

38A řekl ten, jenž byl uvěřil: „Lide můj, následujte mne i povedu vás stezkou správnou

39Lide můj, zajisté tento život pozemský jest jen (pomíjejícím) požitkem: zajisté pak život budoucí jest obýváním trvalým

40Kdožkoli koná zlo, bude odměněn jen stejným jemu; a kdožkoli koná dobro, muž či žena, a jest věřícím — tito v pravdě vejdou v zahradu (ráje) a obdařeni budou v ní (blahy) bez počtu

41A lide můj, jak to přijde, že já zvu vás ke spáse a vy že zvete mne k ohni (pekelnému)

42Zvete mne, abych zapřel Boha a spolčoval s ním něco, o čemž nemám vědomosti: já pak zvu vás k Mocnému, Odpouštějícímu

43Není pochyby o tom, že to, k čemu vy zvete mne, nemá býti vzýváno ani v životě pozemském, ani v budoucím; a že k Bohu bude návrat náš, a že výstředníci budou obyvateli ohně

44Pak vzpomenete si na to, co říkám vám: a poroučím věc svou Bohu, neb Bůh (dobře) pozoruje služebníky své.“

45I ochránil jej Bůh před zlem, jež lstivě kuli proti němu a obklopily rod Faraonův bědy trestu

46oheň, jemuž vystavováni jsou z jitra i s večerem: a v den, kdy nadejde hodina (soudu), řečeno jim bude: „Vstupte, lidé Faraonovi, do trestu nejpřísnějšího!“

47A když spor povedou mezi sebou v ohni, řeknou ti, kdož slabými byli, k těm, kdož pyšni byli: „My následovali jsme vás: můžete tedy pomoci nám od části (trestu) ohně?“

48I řeknou ti, kdož pyšni byli: „My jsme teď všichni v něm: zajistéť Bůh již rozsoudil mezi služebníky svými.“

49A řeknou ti, kdož budou v ohni, ke strážcům pekla: „Vzývejte Pána svého, aby slevil, nám aspoň den z muk těchto.“

50Řeknou (tito): „Zdaž nepřišli vám proroci vaši s jasnými důkazy?“ Řeknou: „Zajisté.“ Řeknou strážcové: „Volejte tedy (o 'pomoc)!“ Však volání nevěřících jen ztrácí se v bloudění

51Myť pak zajisté přijdeme na pomoc prorokům svým i těm, kteří uvěřili, v životě pozemském a v den, kdy povstanou svědkové

52v den, kdy neprospěje nepravostným omluva jejich, však zlořečení na ně padne a dáno bude jim zlé přebývání

53Kdysi již dali jsme Mojžíšovi Vedení a učinili jsme syny Israele dědici Knihy

54aby Vedením a Napomenutím byla lidem (pronikavého) rozumu

55Vyčkej tedy (trpělivě): zajisté slib Boha pravdivým jest: a pros za odpuštění hříchu svých a vyvyšuj Pána svého ve chvále jeho; s večerem i za jitra

56Zajisté pak ti, kdož hádají se ohledně znamení božích beze všeho zmocnění, v srdcích svých pouze pýchu chovají, však nedosáhnou jej. Pročež vezmi útočiště u Boha, neboť on vše slyší a obzírá

57Stvoření nebes a země zajisté větší jest stvoření lidstva: však většina lidí není si toho vědoma

58Nejsou si rovni slepí a vidoucí; taktéž se ti, kdož uvěřili a konají dobré skutky, a zle činící, jak málo jste toho pamětlivi

59Zajisté pak hodina (soudu) přijde, není pochyby o ní: však většina lidí tomu nevěří

60A řekl Pán váš: „Vzývejte mne a vyslyším vás: ti pak, kdož v pýše odvracejí se od sloužení mi, v peklo vejdou potupeni.“

61Bůh to jest, jenž učinil vám noc, abyste odpočívali v ní, a den k vidění. Bůh zajisté velkým jest v milosti vůči lidem: však většina lidí není za to vděčna

62Totoť jest Bůh, Pán váš, Stvořitel, všeho: není Boha, kromě něho! Jak tedy můžete odvraceti se od něho

63Takto odvraceli se od něho ti, kdož znamení jeho zapírali

64Bůh jest to, jenž učinil vám zemi pevným podkladem a nebesa budovou: a dal vám podobu a krásnými učinil Podoby vaše: a dobrými věcmi vyživuje vás. Totoť jest Bůh, Pán váš: i požehnán budiž Bůh. Pán veškerenstva

65Onť jest Živoucí: není Boha, kromě něho! Pročež vzývejte jej, upřímnými jsouce k němu ve víre: chvála Bohu, Pánu veškerenstva

66Rci: „Zajistéť zakázáno bylo mi, abych vzývá ty, jež vzýváte vedle Boha, když jasné důkazy byly dány mi Pánem, mým: a nakázáno bylo mi, abych odevzdal se do vůle Pána veškerenstva.“

67Onť jest to, který stvořil vás z prachu, poté pak z kapky (semene), pak z krve sražené: na to pak dává vyjíti vám (z lůna) jako nemluvně, aby nato dal dosíci vám věku dospělého: pak abyste dosáhli staroby — ač některý z vás umírá před tím — a tak abyste dosáhli lhůty (vám) předurčené, a možná, pochopili

68Onť jest to, který vzbuzuje život a umrtvuje: a když rozhodne něco, řekne jen: „Staň se!“ a stane se

69Zdaž neviděl's ty, kteří hádají se ohledně znamení božích? Jak mohli býti tak oddáleni

70A ti, kdož vylhanou, nazývají Knihu a to, s čím poslali jsme proroky své, dobře zvědí

71až chomouty budou na šíjích jejich a řetězy, jimiž taháni budou

72v plamen (pekelný) a pak v ohni sžíháni budou

73Pak řečeno bude jim: „Kde jsou ti, jež s Bohem spolčovali jste a ctili

74vedle Boha?“ Řeknou: „Ztratili se nám! Ale my nevzývali jsme pranic předtím.“ Takovýmto způsobem v blud zavádí Bůh nevěřící

75„Toto jest odměna vaše za to, že neoprávněně radovali jste se na zemi a zpupně se chovali

76Vstupte do bran pekla, v němž (přebývati) budete věčně: jak špatné bude přebývání hrdopýšků!“

77I vyčkávej trpělivě; zajisté slib Boha pravdivý jest: a ať již ukážeme ti něco z toho, co slibujeme jim, aneb vezmeme tě k sobě dříve, k nám navráceni budou

78A před tebou již poslali jsme proroky: o některých vyprávěli jsme ti, a o některých jsme ti nevyprávěli; a nepříslušelo prorokovi, aby předvedl znamení jaké, leda z dopuštění božího. Však když přijde rozkaz boží, tehdy rozsouzeno bude dle pravdy a záhubě propadnou ti, kdož za marnost jej prohlašovali

79Bůh to jest, jenž učinil vám dobytčata, abyste jezdili na některých a z některých měli potravu

80A máte z nich prospěch mnohý; a abyste dosáhli pomocí jich zámyslů niter svých, na nich i na lodích jste nošeni

81Tak ukazuje vám Bůh znamení svá: a které ze znamení božích chcete zapírati

82Což necestovali zemí a neviděli jaký byl konec těch, kdož byli před nimi? A byli početnějšími jich a mocnější silou a stopami, jež zanechali v zemi: a přece pranic neprospělo jim konání jejich

83Však když přišli jim proroci jejich s jasnými důkazy, holedbali se oni tím, co měli z vědění: i obklopilo je to, čemu se byli vysmívali

84A když viděli sílu hněvu našeho, řekli: „Uvěřili jsme v Boha Jediného a zavrhujeme to, co byli jsme s ním spolčovali.“

85Však tehdy již neprospěla jim víra jejich — poté, když byli shlédli sílu hněvu našeho — dle zvyklosti Boha, jež předtím již byla vyplnila se nad služebníky jeho. A tak na místě propadli záhubě nevěřící