34. Saba

1Chvála Bohu, jemuž přináleží, cožkoliv na nebi jest i na zemi: a jemuž přináleží chvála v životě budoucím: onť moudrý jest, o všem zpravený

2Ví, co vchází do země a co vychází z ní: a co sestupuje s nebe i co vstupuje na ně: a on slitovný jest, velký v odpouštění

3Říkají ti, kdož neuvěřili: „Nepřijde na nás hodina (soudu).“ Rci: „Naopak, při Pánu svém přisahám, že přijde dojista na vás!“ Onť zná věci skryté a neujde mu ani co obnáší váha zrnéčka, na nebi i na zemi; aniž co menšího toho, aneb většího jest, co nebylo by v Knize zjevné

4aby Bůh odměnil mohl ty, kdož uvěřili a konali dobré skutky: těmto dáno bude odpustění a odměna hojná

5Však těm, kdož snažili se znemožniti znamení naše, těm schystán jest trest muk bolestných

6A dobře vidí ti, jimž dáno bylo vědění, že to, co sesláno ti bylo od Pána tvého, jest pravdou a že vede to ke stezce Mocného, Chvályhodného

7A říkají ti, kteří neuvěřili: „Chcete, abychom ukázali vám muže, jenž poví vám, že až budete rozpadnuti úplným rozpadnutím, vzbuzeni budete ve stvoření novém

8Vymyslil lež o Bohu, aneb posedlí jest Džinny.“ Naopak, ti, kdož nevěří v život budoucí, ztrestáni budou a v bludu dalekém se nalézají

9Což nevidí to, co před nimi jest a za nimi z nebe a země? Kdybychom chtěli, rozpoltili bychom zem pod nimi, aneb dali bychom spadnouti na ně kusu oblohy: zajisté v tomto jest znamení pro všechny služebníky boží kajícné

10A kdysi poskytli jsme Davidovi milosti své (řkouce): „Ó hory, pějte s ním, i vy, ptáci,“ a změkčili jsme proň železo

11(řkouce): ,,Rob brnění a uspořádávej kruhy (jeho): a konejte dobro, neb já to, co konáte, (dobře) obzírám.“

12A (podmanili jsme) Šalamounovi vítr: jitřní (vanutí) jeho trvalo měsíc a i večerní (vanutí) jeho trvalo měsíc: a dali jsme vyvříti mu pramen tekuté mosazi: a mezi Džinny byli někteří, kdož pracovali pod dozorem jeho z dovolení Pána jeho a kterémukoliv z nich, jenž odchýlil se od rozkazu našeho, okusiti dáme trestu plamene

13Konali proň, cokoliv chtěl z vysokých kleneb a soch; a tácy jak nádrže (napájecí) a kotly (k vaření) pevně spájené. Čiň, rode Davidův, díky!, neb málo jest služebníků mích vděčných

14A když usoudili jsme mu smrt, nic neukazovalo na to, že jest mrtev, vyjma živočicha zemského, jenž hryzl hůl (jej podpírající). A když spadl, bylo jasno Džinnům, že kdyby znali věci skryté, nebylo by jim bývalo dlíti tak dlouho v trestu potupném

15Obyvatelé SABY měli pak v sídle svém znamení: dvé zahrad, (jednu) se strany pravé a (druhou) se strany levé: „Požívejte z výživy, dané vám Pánem vaším a buďte mu vděčni: krásnou máte zemi a Pána milostivého.“

16Však odvrátili se i poslali jsme na ně záplavu hrází a zaměnili jsme dvě zahrady jejich za jiné dvě zahrady, vydávající plody trpké a tamaryšky, a stromů lotusových něco málo

17Takto odměnili jsme je za to, že byli nevděčni: však odměníme tak jiné, než nevděčníky

18A učinili jsme mezi nimi a mezi městy, jimž požehnali jsme, města patrná a určili jsme v zemi cestu (řkouce): „Cestujte po ní za nocí i za dnů v bezpečí.“

19Však řekli: „Pane náš, učiň delšími cesty naše“ a tak prohřešili se proti sobě samým. I učinili jsme je příslovečnými a rozervali je úplným rozerváním: zajisté v tomto jest znamení pro všechny trpělivě vyčkávající a vděčné

20A shledal Iblís, že správným byl jeho, úsudek o nich; i následovali jej všichni, vyjma hloučku věřících

21Ale neměl nad nimi jiné moci, než oné, jíž bychom rozeznati mohli ty, kdož uvěřili v život budoucí, od těch, kdož byli v pochybnostech o něm: a Bůh všechny věci střeže

22Rci: „Zavolejte na ty, jež mníte (býti) vedle Boha: vězte, že nemají moci ani nad tím, co obnáší váha zrnéčka, na nebi a na zemi: aniž mají podílu jakého ve (stvoření) obou, aniž má Bůh mezi nimi pomocníka.“

23Neprospěje nijaká přímluva u Boha, leda tomu, jemuž dovolí (Bůh): teprve když zbavena budou srdce jejich strachu, řeknou: „Co řekl Pán váš?“ Řeknou: „Pravdu.“ A on nejvyšší jest, velký

24Rci: „Kdo vyživuje vás s nebes i ze země?“ Rci: „Bůh. A buď my, či vy jste na (správné) cestě, aneb v bloudění zjevném.“

25Rci: „Nebudete tázáni ohledně provinění našich a my nebudeme tázáni ohledně toho, co vy činíte.“

26Rci: „Shromáždí nás všechny Pán nás a pak rozsoudí mezi námi dle pravdy: neb on jest Rozsuzovatel, Vševědoucí.“

27Rci: „Ukažte mi ty, jež připojili jste k němu co společníky! Nikoliv! Naopak on jest Bůh, mocný, moudrý.“

28A poslali jsme tě nejinak, než abys všem lidem hlásal zvěst radostnou a varoval je: však většina lidí není si toho vědoma

29A říkají: „Kdy (naplní se) onen slib, jste-li pravdomluvnými?“

30Rci: „Vám bude dostaviti se (jednoho) dne, jehož příchod ani nezpozdíte o hodinu, aniž uspíšíte.“

31A říkají ti, kdož neuvěřili: „Neuvěříme v tento Korán, ani v to, co bylo již zjeveno.“ Však kdybys jen mohl viděti nepravostné, ani státi budou před Pánem svým a metati jeden na druhého slova (výčitek)! I říkati budou ti, kdož slabými byli, k mocným: „Nebýti vás, byli bychom uvěřili.“

32A řeknou ti, kdož mocnými byli k slabým: „Zdaž my jsme odvrátili vás od (pravého) vedení poté, když přišlo vám? Naopak: vy sami toho nesete vinu!“

33A řeknou ti, kdož slabými byli, k mocným: „Naopak, byla to lest (vaše) za noci a za dne, když nabádali jste nás, abychom nevěřili v Boha a abychom činili mu rovné.“ A skrývati budou lítost svou, když spatří muka svá. A řetězy obtěžkáme šíje těch, kdož neuvěřili: zdaž jinak budou odměněni, než dle toho, co činili

34A neposlali jsme nikdy městu varovatele, aniž by nebyli řekli přebytku těšící se v něm: „Myť zajisté v to, s čím posláni jste byli, nevěříme.“

35A říkali: „My bohatšími jsme statky i dětmi a nebudeme ztrestáni.“

36Rci: „Zajisté Pán můj hojně obdarovává (výživou) koho chce, aneb odměřuje (dary své): však většina lidí není si toho vědoma.“

37A nebudou to statky a děti vaše, jimiž dostanete se blíže k nám: však jen těm, kdož uvěřili a konali dobré skutky, dostane se odměny dvojnásobné za to, co konali: a oni (v povýšených) komnatách ráje bezpečni budou

38Však ti, kteří snaží se znemožniti znamení naše, v trest svůj uvedeni budou

39Rci: „Zajisté Pán můj hojně obdarovává (výživou), koho chce ze služebníků svých, aneb odměřuje (dary své): a cokoliv vydáte almužnou, zpět bude vám dáno, neb on nejlepším jest ze všech obdarovatelů

40Jednoho dne pak shromáždí je Bůh všechny, i řekne andělům: „Zdaž onino vás uctívali?“

41Řeknou (andělé): „Chválen budiž! Tys spojencem naším, ne oni. Naopak, uctívali Džinny: většina jich v ně věřila“

42V den onen nebudete s to, navzájem přičiniti si ani užitku, ani škody: a řekneme k těm, kdož nepravostni byli: „Okuste trestu ohně, jejž vylhanými jste nazývali.“

43A když čtena jsou jim znamení naše jasná, říkají: „Totoť jest pouze muž, jenž chce odvrátiti vás od toho, co uctívali otcové vaši“ a říkají: „Totoť pouze lež jest, jím vymyšlená,“ a říkají ti, kdož neuvěřili, o pravdě, když předvedena jim jest: „Totoť zajisté jest jen kouzelnictví zjevné.“

44A nedali jsme jim nijakých knih, z nichž by se učili, aniž poslali jsme jim před tebou varovatele

45A také ti, kdož byli před nimi, nazývali lháři proroky naše: a (oni) nedosáhli ani desetiny z toho, co dali jsme jim. Ale lháři nazývali proroky mé; pročež jak zlý byl trest můj

46Rci: „Radím vám pouze jedno: abyste postavili se před Boha, po dvou, aneb po jednom a pak rozvážili si: není soudruh váš posedlý Džinnem: onť pouze jest varovatelem vám před nedalekým trestem přísným.“

47Rci: „Nežádám si od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Boha a on všech věcí jest svědkem.“

48Rci: „Zajisté Pán můj vysílá jen pravdu; onť velmi dobře zná věci skryté.“

49Rci: „Přišla pravda a neobjeví se marnost a nevrátí se.“

50Rci: „Zbloudil-li jsem, pak jen ke vlastní škodě bloudím: a jsem-li veden cestou (pravou), jest to ze vnuknutí Pána mého, neboť zajisté on vše slyší a jest blízek.“

51A kdybys viděl, jak třásti budou se (bázní) a nebude jim východiska: a jak jati budou z místa blízkého

52A řeknou (pak): „Uvěřili jsme v něho.“ Ale jak dosáhnou (víry) z místa dálného

53když nevěřili v něho před tím a vrhali posměšky na věci skryté z místa dálného

54A přehrada bude mezi nimi a tím, po čem toužiti budou: jakž učiněno bylo s podobnými jim před tím; neb zajisté byli v pochybnostech váhavých