32. As-Sajda

1Alif. Lám. Mím

2Seslání této Knihy — o niž není pochybnosti přichází od Pána veškerenstva

3Či snad říkají: „Vymyslil si to?“ Naopak, jest to pravda přicházející od Pána tvého, abys varoval lid, jemuž nepřišel dosud varovatel před tebou, aby (správně) byli vedeni

4Bůh jest to, jenž stvořil nebe i zemi a cožkoliv mezi oběma jest v šesti dnech: poté vystoupil na trůn svůj. Není vám vedle něho ochránce ni přímluvce: což si toho nerozvážíte

5On řídí všechny věci od nebe k zemi: poté pak všechny věci k němu navrátí se v den, jehož rozsah bude tisíc let, jak vy je počítáte

6On jest znatel věcí skrytých i viditelných, mocný, slitovný

7jenž co nejlepší dal každé věci tvar a zprvu utvořil člověka z hlíny

8pak ustanovil původ jeho z kapky vody odporné

9pak dal mu tvar a vdechl do něho část ducha svého: a dal vám sluch a zrak a srdce. Jak málo jste za to vděčni

10A říkají: „Když ztratíme se kdesi v zemi, zdaž v novém zjevíme se stvoření!“ A tak v setkání se s Pánem svým oni nevěří

11Rci: „Dá zemříti vám anděl smrti, jemuž jste poručeni, a pak k Pánu svému budete navráceni.“

12Kdybys jen mohl viděti, jak provinilci klopiti budou hlavy své před Pánem svým (řkouce): „Pane náš, viděli jsme a slyšeli jsme: vrať nás na zemi a budeme konati dobro: nyní pevně věříme.“

13Kdybychom byli chtěli, byli bychom dali každé duši (pravé) vedení: však vysloven byl mnou již rozsudek: „Dojista naplním peklo Džinny a lidmi pospolu

14Pročež okuste trestu za to, že zapomněli jste na setkání s námi v tento den váš: my též zapomněli jsme na vás i okuste trestu věčného za to, co činili jste.“

15Jen ti věří ve znamení naše, kteří, když zmínku o nich obdrží, padají na tvář svou v UCTÍVÁNÍ a pějí chválu Pána svého, a nejsou naduti pýchou

16již boky své zvedajíc s lůžek svých, aby volali k Pánu svému s bázní a touhou, a z toho, čímž obdařili jsme je, štědře rozdávají

17A žádná duše neví, co skryto jest pro ně radostí odměnou za to, co byli činili

18Zdaž ten, kdo uvěřil, měl by býti roveň pohoršlivci? Nebudou si rovni

19Pokud se týče těch, kdož uvěřili a konali dobré skutky, těm dány budou zahrady příbytkem a obýváním v odměnu za skutky jejich

20A pokud se týče těch, kdož pohoršení páchali, těm příbytkem bude oheň (pekelný): pokaždé, když chtíti budou vylézti z něho, navráceni do něho budou a bude řečeno jim: „Okuste trestu ohně, jejž vylhaným jste nazývali.“

21A dojista dáme jim okusiti trestu menšího vedle trestu většího, aby snad vrátili se k nám

22Kdo nepravostnějším jest toho, jenž když připomenuta jsou mu znamení naše, odvrátí se od nich? Myť zajisté pomstíme se na provinilých

23A kdysi dali jsme Mojžíšovi Knihu: i nebuď v pochybnostech o jeho setkání (s námi). A učinili jsme ji vedením synům Israele

24A z nich ustanovili jsme vůdce, aby vedli lid dle rozkazu našeho poté, když byli trpělivě vytrvávali a pevně uvěřili ve znamení naše

25Zajisté pak Pán tvůj rozhodne mezi nimi v den zmrtvýchvstání ohledně toho, v čem rozcházeli se

26Což není jim patrno kolik zahladili jsme před nimi pokolení, v jichž obydlích oni teď procházejí se? V tom zajisté znamení jsou: což nepopřejí (jim) sluchu

27Což nevidí, jak ženeme v mračnech vodu k zemi vyprahlé a jí vzcházeti dáváme obilí, z něhož požívají dobytčata jejich i oni sami? Což (toho) nevidí

28A říkají: „Kdy tedy přijde, ono skoncováním jste-li pravdomluvnými?“

29Rci: „V den skoncování neprospěje těm, kdož nevěřili, víra jejich, aniž bude jim poshověno.“

30I straň se jich a vyčkávej: oni též vyčkávají