27. An-Naml

1Tá. Sín. Tato jsou znamení Koránu a Knihy zjevné

2(dobré) vedení a radostná zvěst věřícím

3kteří zachovávají modlitbu a dávají (povinnou) almužnu a pevně věří v život budoucí

4Zajisté pak těm, kdož nevěří v život budoucí, zkrášlili jsme skutky jejich, takže (bez vodítka) bloudí

5Těmto schystán jest trest nejhorší a tito největší utrpí v životě budoucím ztrátu

6Zajisté pak obdržel's Korán od Moudrého, Vševědoucího

7(Pomni), když řekl Mojžíš rodině své: „Zajistéť shlédl jsem oheň; půjdu a přinesu vám o něm zprávu a přinesu vám louč planoucí, abyste se možná od ní ohřáli.“

8A když přišel k ohni, bylo naň zavoláno: Požehnán jest ten, jenž v ohni jest a jenž kol něho jest: a chvála budiž Bohu, Pánu veškerenstva

9Ó Mojžíši, to jsem já Bůh, Mocný, Moudrý

10Vrhni hůl svou na zem!“ A když Mojžíš viděl, že hýbala se, jako by byla hadem, obrátil se zády úprkem a nevracel se. „Neboj se, Mojžíši, není čeho báti se u mne poslům mým

11vyjma těm, již spáchali nepravost, ale pak zaměnili zlo dobrem — jáť pak velký jsem v odpouštění, slitovný

12Vlož ruku svou za ňadra svá a vytáhneš ji bílou, aniž by byla stižena nemocí. Toto bude jedním z devíti znamení pro Faraona a lid jeho, neboť v pravdě lid jest to pohoršlivý.“

13A když předvedena byla jim znamení naše jasně před zraky jejich, řekli: „Totoť jest kouzelnictví zjevné.“

14A odmítali je ač v duších svých seznali pravdivost jich, z nepravosti a pýchy. A hle, jaký byl konec pohoršlivců

15A (pomni, jak) když dali jsme Davidovi a Šalamounovi vědění, řekli: „Chvála budiž tomu, jenž vyznamenal nás nad mnohé ze služebníků svých věřících!“

16A dědil Šalamoun po Davidovi a řekl: „Ó lidé, byli jsme naučeni výřečnosti ptactva, a byli jsme obdařeni (podílem) ze všech věcí: totoť zajisté jest milost zjevná.“

17I shromážděna byla kol Šalamouna vojska jeho, sestávající z Džinnů a lidí, jakož i ptactva a kráčela v oddílech

18až došla do údolí MRAVENCŮ: i řekl jeden mravenec: „Ó mravenci, vstupte do obydlí svých, aby nezdeptal vás dojista Šalamoun s vojsky svými, aniž by toho tušili.“

19A usmál se vesele Šalamoun nad řečí jeho a řekl: „Pane můj, ponukni mne, abych byl vděčným za dobrodiní tvé, kterým's požehnal mi a otci mému, a abych konal dobré skutky, v nichž měl bys zalíbení, a uveď mne z milosrdenství svého mezi služebníky svoje spravedlivé.“

20A přehlížel ptactvo a řekl: „Jak to přijde, že nevidím dudka? Což jest nepřítomen

21Dojista ztrestám jej trestem přísným, aneb dojista zabiji jej, leda že by předvedl mi zmocnění zjevné.“

22Však neomeškal se (dudek) na dlouho a přišel, řka: „Zvěděl jsem, co tys dosud nezvěděl: a přinesl jsem ti ze Saby novinu jistou

23V pravdě nalezl jsem tam ženu vládnoucí jim, obdařenou podílem ze všech věcí, majitelku trůnu velkého

24Shledal jsem, že ona i lid její klaní se slunci místo Bohu: neb Satan zkrášlil jim skutky jejich, a odvrátil je od stezky (pravé), takže nejsou (správně) vedeni

25takže neklaní se Bohu, jenž na světlo přivádí tajnosti nebes i země a ví, co skrýváte i co veřejně přiznáváte

26Bůh, není Boha kromě něho, jenž pánem jest trůnu velkého.“

27Řekl (Šalamoun): „Uvidíme, mluvil-lis pravdu, anebo byl's jedním z prolhaných

28Jdi s tímto listem mým a hoď jim jej dolů: pak odvrať se od nich a vyčkej, co odvětí.“

29Řekla (královna k předním lidu svého): „Pánové, byl mi hozen list vzácný

30Jestiť od Šalamouna a zní: ‚Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného

31Nezdvihejte se proti mně, však přijďte ke mně, odevzdáni plně do vůle boží.‘“

32Řekla (dále): „Pánové, poraďte mi v mé věci: nerozhodnu ničeho ve věci, bez vašeho dosvědčení.“

33Řekli: „Myť zajisté jsme obdařeni silou a udatenstvím mocným: však rozhodnutí věci jest na tobě, i viz sama, jak rozkážeš.“

34Řekla: „Zajisté králové, když vstupují do města, ztropí spoušť v něm a činí nejmocnější lidu jeho nejbídnějšími: takto jednají

35Pročež pošlu k těmto lidem dary a uvidím, s čím navrátí se poslové.“

36A když přišel (posel) k Šalamounovi, řekl tento: „Vy tedy chcete rozhojniti mne ve jmění, když co Bůh dal mi lepší jest toho, co dal vám? Nicméně vy v darech svých shledáváte velkou radost

37Vrať se ke svým: myť pak dojista přijdeme na ně s vojsky, jimž nebudou moci postavit se na odpor a dojista vypudíme je ze země jejich zbědnělé a ponížené.“

38Řekl pak: „Pánové, který z vás přinese mi trůn její, dříve než lid její přijde ke mně, odevzdán do vůle boží?“

39Řekl 'Ifrít, jeden z Džinnů: „Já přinesu ti jej dříve, než zdvihneš se s místa svého: jáť jistě k tomu jsem dosti silný a spolehlivý.“

40Řekl ten, jenž měl znalost Knihy: „Já přinesu ti jej dříve, než v mrknutí setkají a rozevřou se víčka tvá.“ A když (Šalamoun) viděl trůn postavený před sebou, řekl: „Totoť jest z milosti Pána mého, aby vyzkoušel mne, jsem-li vděčný, aneb vzdorný: a kdo jest vděčný, jest jím ve prospěch vlastní duše. a kdo jest vzdorný — však Pán můj (dost) bohatý jest a štědrý!“

41Řekl (dále): „Učiň jí nepoznatelným trůn její: uvidíme, je-li na stezce (pravé), aneb jest z těch, kteří nejsou vedeni stezkou (pravou).“

42A když přišla (královna k němu) bylo jí řečeno: „Jest toto trůn tvůj?“ Řekla: „Vypadá jako on.“ Nám tedy dáno bylo vědění dříve, než jí a my patřili jsme k těm, kdož do vůle boží jsou odevzdáni

43Však odvrátilo ji od pravé cesty to, co uctívala na místě Boha, neboť byla z lidu nevěřícího

44Bylo jí řečeno: „Vejdi do paláce“ — a když viděla jej, domnívala se, že jest to jezero, i vykasala oděv na nohou svých. Řekl Šalamoun: „Jest to pouze palác vyložený křišťálem.“ Řekla: „Pane můj, křivdila jsem své vlastní duši: nyní pak jako Šalamoun, odevzdávám se do vůle Boha, Pána veškerenstva.“

45A (kdysi) poslali jsme ke kmeni Tsemúd bratra jejich Sáliha, (aby hlásal): „Uctívejte Boha“ — a tu rozdělili se na dva tábory navzájem si odporující

46Řekl Sálih: „Lide můj, proč uspěšujete na sebe (příchod) zlého, raději než dobrého? Proč neprosíte za odpuštění Boha, abyste možná došli slitování?“

47Řekli: „Ptakověštbou zkoumali jsme tebe, jakož i stoupence tvoje.“ Řekl: „Věštba osudu vašeho jest pouze u Boha: ano, vy jste lid, jenž má býti na zkoušku postaven.“

48A bylo ve městě devět lidí, již pohoršení páchali v zemi a nejednali spravedlivě

49Řekli: „Přisáhněte si navzájem při Bohu, že dojista přepadneme v noci jej a rodinu jeho a dojista pak řekneme mstiteli jeho: ‚Nebyli jsme svědky záhuby rodiny jeho a zajisté, že pravdu mluvíme.‘“

50A kuli lest, však i my kuli jsme lest, aniž by toho byli tušili

51a hle, jaký byl konec jejich, myť zahubili jsme je, jakož i lid jejich veškeren

52A domy jejich nyní zpustošeni jsou za to, že nespravedlivě jednali: zajisté, že v tomto znamení jest pro lid rozumný

53A zachránili jsme ty, kdož byli uvěřili a báli se Boha

54A (poslali jsme) Lota tehdy, když řekl lidu svému: „Zdaž páchati budete smilstvo sami k tomu přihlížejíce

55A vcházeti k mužům z vášně, raději než k ženám? Ano, sbor jste nevědomců!“

56Však odpovědi lidu jeho bylo jedině, že řekli: „Vyžeňte rod Lotův z města svého, neb zajisté jsou to lidé příliš mravopočestní.“

57I zachránili jsme jej a rodinu jeho, vyjma ženy jeho, jíž předurčili jsme, aby byla z omeškalých

58A dštili jsme na ně deštěm: a zlý byl to déšť pro (marně) varované

59Rci: „Chvála Bohu a pokoj služebníkům jeho, jež vyvolil si! Jest lepší Bůh, aneb to, co s ním spolčují

60Ten, jenž stvořil nebe i zemi a sesílá vám s nebe vodu — a jí dali jsme vzrůsti zahradám smavé krásy: vám pak není dáno, abyste vzrůsti dali stromům jejich! Jest tedy bůh nějaký s Bohem? A přece (tito) lidé dávají mu rovné

61Ten, jenž učinil zemi pevnou, a učinil ve středu jejím řeky, a na vrchu jejím temena hor: a učinil mezi oběma moři přehradu: jest tedy bůh nějaký s Bohem? A přece většina jich není si toho vědoma

62Ten, jenž vyslyší stísněného, když volá k němu, a odnímá protivenství a učiní vás nástupci na zemi: jest tedy bůh nějaký s Bohem? Jak málo o tom přemítáte

63Ten, jenž vede vás v temnotách souše a moře, a jenž posílá větry jako posly milosti své: jest tedy Bůh nějaký s Bohem? Bůh daleko povýšen jest nad to, co oni spolčují s ním

64Ten, jenž dává počátek stvoření a pak dává mu navrátiti se: a jenž živí vás z (oblasti) nebe i země: jest tedy bůh nějaký s Bohem?“ Rci: „Předveďte důkaz svůj, jste-li pravdomluvnými!“

65Rci: „Nikdo z těch, kdož na nebi jsou i na zemi, nezná věcí skrytých, vyjma Boha: a lidé nemají tušení, kdy vzkříšeni budou.“

66Ač mají jakés vědění o životě budoucím, přece jsou v pochybnostech o něm, přece vůči němu slepi jsou

67A říkají ti, kdož neuvěřili: „Zdaž až budeme my i otcové naši v prach obráceni, budeme (z hrobu) vyvedeni

68To již slíbeno bylo nám i otcům našim dříve: však toto jsou jen, báchorky (pokolení) předešlých.“

69Rci: „Cestujte zemí a vizte, jaký byl konec provinilců!“

70Však nermuť se nad nimi a nebuď stísněn ohledně lstí, jež kují

71A říkají: „Kdy naplní se tento slib, jste-li pravdomluvnými?“

72Rci: „Dost možná, že za zády vašimi jest (již) část z toho, co chcete uspíšiti.“

73A zajisté Pán tvůj jest pln milosti vůči lidem, však většina jich není vděčna

74A zajisté Pán tvůj ví, co v prsou svých skrývají i co veřejně doznávají

75A není tajemství na zemi a na zemi, jež nebylo by v Knize zjevné

76Zajisté pak tento Korán vykládá synům Israele většinu z toho, v čem míněním se rozcházejí

77a zajisté jest vedením a milosrdenstvím pro věřící

78Zajisté Pán tvůj rozsoudí mezi nimi moudrostí svou: a on mocný jest a vševědoucí

79I spoléhej na Boha, neboť tys v právu zjevném

80Nedokážeš, aby slyšeli mrtví, aniž aby slyšeli hluší volání, když obracejí se zády

81aniž dokážeš, abys vyvedl na cestu pravou slepé z bloudění jejich: ale dokážeš jen, aby slyšeli tě ti, kdož věří ve znamení naše, odevzdáni jsouce do vůle boží

82A když rozsudek bude blízek svému vykonání, dáme vystoupiti na ně zvířeti ze země, jež promluví na ně (takto): „Tito jsou lidé, kteří ve znamení naše nevěřili.“

83A (jednoho) dne shromáždíme od každého národa skupinu těch, kteří vylhanými nazývali znamení naše: a půjdou v oddílech

84až přijdou před Boha: i řekne: „Zdaž vylhanými nazývali jste znamení má, ač, nedovedli jste obsáhnouti jich věděním svým — aneb co vlastně činili jste?“

85I vykonán bude na nich rozsudek za nepravost jejich, aniž hlesnou

86Což neviděli, že učinili jsme noc pro to, aby odpočívali v ní a den, k vidění? Zajisté v tomto jest znamení pro lid věřící

87A v den, kdy zatroubeno bude na roh a hrůzou zachví se, cožkoliv na nebi jest a na zemi, vyjma toho, co Bůh zachce: a všichni přijdou k němu v ponížení

88a uvidíš hory, jež za nehybné měl's, any jdou kupředu chodem mračen: to dílo bude Boha, jenž (dokonale) upravuje všechny věci: onť zajisté dobře zpraven jest o tom, co činíte

89A kdokoliv přijde s dobrými skutky, odměněn bude nad jich zásluhu: a před hrůzou dne onoho budou bezpečni

90Však kdožkoliv přijde se skutky zlými, vrženi budou tvářemi svými v oheň. Zdaž odměněni budete jinak, než dle toho, co činili jste

91Nařízeno mi bylo jen, abych uctíval Pána této země, jenž posvětil ji a jemuž přináležejí všechny věci: a nařízeno bylo mi, abych byl jedním z odevzdaných do vůle boží

92a abych předříkával Korán. A kdokoli uveden bude na (pravou) cestu, bude uveden tam ke svému vlastnímu prospěchu a těm, kdož bloudí. rci: „Jáť jsem jen jedním z varovatelů.“

93A rci: „Chvála Bohu! Ukáže vám znamení svá a pak seznáte je! A Pán tvůj není lhostejným k tomu, co konáte.“