23. Al-Muminoon

1Jak dobře povede se VĚŘÍCÍM

2kteří v modlitbě své se ponižují

3a kteří od svévolné řeči se vzdalují

4a kteří (povinnou) almužnu dávají

5a kteří pohlavní údy své ostříhají

6(souložíce) jen s manželkami svými a s (otrokyněmi), dobytými pravicemi jejich: tehdy nebude jim viny

7však ti, kdož v žádosti své přestoupí tuto mez, budou přestupníky —

8a ti, kdož zástavy jim dané (opatrují) a závazky své dobře dodržují

9a ti, kdož modlitby své bedlivě zachovávají

10tito zajisté budou dědici

11kteří zdědí ráj a přebývati v něm budou věčně

12Stvořili jsme pak člověka z měkké hlíny

13poté učinili jsme jej kapkou (semene) v příbytku jistém

14poté utvořili jsme sémě v krev sraženou, a krev sraženou vytvořili jsme v kousek (masa), a kousek (masa) vytvořili jsme v kosti: a oděli jsme kosti masem; pak dali jsme mu vzniknout jako stvoření jinému a požehnán budiž Bůh, nejlepší ze Stvořitelů

15Poté pak dojista zemřete

16pak dojista v den zmrtvýchvstání vzkříšeni budete

17Nad vámi pak stvořili jsme sedm cest a nejsme k tomu, co stvořili jsme, lhostejní

18A sesíláme s nebe vodu dle míry a působíme, aby zůstala v zemi, ač máme moc způsobiti, aby zmizela

19A jí dali jsme vzrůsti vám zahradám datlovníků a vinné révy, z nichž béřete množství plodů a z nichž pojídáte

20A taktéž stromu, jenž vyrůstá na hoře Sinai a jenž skýtá olej a šťávu pojídajícím

21A zajisté v dobytčatech vašich jest pro vás poučení: napájíme vás tím, co nalézá se v útrobách jejich a prospěch z nich máte mnohý a z nich též pojídáte

22A na nich, jakož i na lodích jste nošeni

23A kdysi poslali jsme Noema k lidu jeho, i řekl: „Lide můj, uctívejte Boha, neb nemáte jiného Boha, kromě něho: což nebudete se ho báti?“

24Však řekli předáci těch, kteří neuvěřili z lidu jeho: „Tohle přec jest pouhý člověk, jako vy, však chce se vyvýšiti nad vás; a kdyby Bůh byl chtěl, byl by seslal anděly. Neslyšeli jsme ničeho podobného od otců našich předešlých

25Onť pouze jest mužem, Džinny posedlým: pročež pozorujte jej po jistou dobu.“

26Řekl: „Pane můj, pomoz mi proti tomuto nazývání mne lhářem.“

27I vnukli jsme mu: „Zbuduj archu pod dozorem naším a podle vnuknutí našeho: a když přijde rozkaz náš a praskne pec

28uveď do ní ode všech druhů po páru, jakož i rodinu svou, vyjma toho z nich, nad nímž ortel vynesen byl již předem a nepřimlouvej se u mne za ty, kdož nepravostni byli, neboť oni potopeni budou. A už usazen budeš ty a kdožkoli s tebou bude, v arše, tehdy rci: ‚Chvála Bohu, jenž zachránil nás před lidem nepravostným.‘“

29A rci: „Pane můj, dej sestoupiti mi na místě sestupu požehnaném, neboť tys nejlepším z usazovatelů.“

30V tomto zajisté byla znamení a tím stavěli jsme lidstvo na zkoušku

31Po nich pak vzbudili jsme jiná pokolení

32a poslali jsme k nim posly z jejich středu, (aby hlásali): „Uctívejte Boha: nemáte jiného Boha, kromě něho. Což nebudete se jej báti?“

33I řekli předáci lidu jeho, kteří neuvěřili a vylhaným nazvali setkání (s Bohem) v životě příštím, a jimž přespříliš dali jsme užívati života pozemského: „Tohle jest pouze člověk jako vy, jenž jí z toho, co vy jíte a pije z toho, co vy pijete

34A poslouchati-li budete člověka vám rovného, tehdy zajisté záhubě jste propadli

35Slibuje vám snad, že poté, až zemřete a v prach a kosti obráceni jste, zas (z hrobu) vyvedeni budete

36Pryč, pryč s tím, co slibováno jest vám

37Není nám jiného života, než tohoto života pozemského; umíráme a žijeme, však nikdy nebudeme vzkříšeni

38On pouze jest mužem, jenž lež vymyslil o Bohu a my nebudeme věřiti mu.“

39Řekl: „Pane můj, pomoz mi proti tomuto nazývání mne lhářem.“

40Řekl (Bůh): „Jen maličko a začnou litovati!“

41A zastihlo je vykřiknutí (zkázy) právem a učinili jsme je splaveninou. Daleko zavržen budiž lid nepravostný

42Po nich pak vzbudili jsme pokolení jiná

43Nebude uspíšena nikterému národu lhůta jeho, aniž zpožděna

44Poté pak poslali jsme posly své jednoho po druhém. Pokaždé, když k některému národu přišel prorok jeho, nazvali jej lhářem: a tak dali jsme jednomu národu následovati druhý a učinili jsme je předmětem vyprávění. Daleko zavržen budiž lid nevěřící

45Poté pak poslali jsme Mojžíše a bratra jeho Árona se znameními svými a mocí zjevnou

46Faraonovi a předním lidu jeho; však chovali se pyšně, neboť lid to byl nadutý

47a řekli: „Zdaž uvěříme dvěma mužům jako jsme my, jichž lid nám otročí?“

48A lháři nazvali je oba a stali se jedněmi ze zahubených

49Tehdy pak dali jsme Mojžíšovi Knihu, aby lid jeho (dobře) byl veden

50a učinili jsme syna Mariina a matku jeho znamením; a (obydlím) dali jsme jim místo na vrchu, bezpečné a pramen (vody) mající

51„Ó proroci, jezte z dobrých věcí a čiňte dobro, neboť o tom, co činíte, dobře vím

52Zajisté pak tento národ váš jest národem jediným a já jsem Pánem vaším: mne tedy bojte se!“

53Však lidé rozštěpili se ve věcech svých mezi sebou na skupiny: každá strana z toho, což měla, se radujíc

54i ponech je v hloubi omylu jejich do lhůty určené

55Zdaž domnívají se, že v tom, čeho popřáváme jim v hojnosti, ze statků a dětí

56předháníme se (v dosažení) pro ně dobra? Naopak: věk oni netuší

57Zajisté pak ti, kdož bázní Pána svého naplněni jsou

58a kteří ve znamení Pána svého věří

59a kteří (ničeho) s Pánem svým nespolčují

60a kteří dávají to, co dávají ana srdce jejich chvějí se (bázní) před tím, že k Pánu svému se navrátí

61Tito předhánějí se v (dosažení) dobra a první jej dosahují

62Neukládáme nijaké duši břemene nad síly její: a u nás (uložena) jest Kniha, jež mluví pravdu a nikomu nebude ukřivděno

63Však srdce jejich pohroužena jsou (v omylu) ohledně této (Knihy): a skutky jiné kromě oněch konají

64(a budou) až do chvíle, kdy postihneme, blahobytu se těšící z nich trestem, hle, pak volají zděseně

65„Nevolejte dnešního dne, neb námi vám nebude pomoženo

66vždyť dávno již byla předříkávána vám znamení moje, však vy na podpatcích svých jste se otáčeli

67plni pýchy na to vedli jste plané rozmluvy půlnoční.“

68Což nebudou uvažovati o tom, co říká se jim, anebo snad přišlo jim, co nepřišlo otcům jejich minulým

69Aneb snad nepoznávali proroka svého a (proto) jej zapírají

70Aneb řeknou, „Džinny jste posedlý?“ Naopak: on přišel k nim s pravdou a většina jich pravdu nenávidí

71Však kdyby pravda byla následovala choutky jejich, zkažena by tím byla nebesa i země, a vše, co v obou jest; naopak, přinesli jsme jim napomenutí jich, ale oni od napomenutí svého se odvracejí

72Což žádáš od nich poplatek? Plat od Pána tvého lepším jest a on nejlepším jest všech živitelů

73Ty pak zajisté voláš je ke stezce přímé

74a ti, kteří nevěří v život budoucí, od oné stezky se uchylují

75A kdybychom byli slitovali se nad nimi a odňali od nich protivenství jejich, byli by svéhlavě dál stáli na svém bloudění (v nevíře)

76A přece již postihli jsme je trestem, však neponížili se před Pánem svým, aniž sklonili šíje své

77až když otevřeli jsme na ně dveře trestu přísného: hle, zoufají si nad ním

78Onť to jest, jenž utvořil vám sluch a zrak a srdce; a jak málo jste mu vděčni

79Onť to jest, jenž dal vám vznik na zemi a k němu shromážděni budete

80Onť to jest, jenž obživuje a umrtvuje: on řídí přechod noci a dne: což toho nepochopíte (rozumem)

81Však ne: říkají totéž, co říkali staří

82říkají: „Zdaž až zemřeme a budeme prach a kosti, znovu vzkříšeni že budeme

83To již slibováno bylo nám, jakož i otcům našim, před tím: zajistéť jsou to jen báchorky starých:“

84Rci: „Komu přináleží země a cožkoliv na ní jest — víte-li?“

85Řeknou: „Bohu.“ Rci: „Což tedy si toho nepřipomenete?“

86Rci: „Kdo pánem jest sedmera nebes a pán trůnu mocného?“

87Řeknou: „Patří Bohu.“ Rci: „Což tedy nebudete se báti?“

88Rci: „V čí ruce jest panství nade všemi věcmi a jenž chrání, sám nemaje třeba ochrany — víte-li?“

89Řeknou: „V ruce Boha.n Rci: „Jak tedy můžete tak býti očarováni?“

90Ano, přinesli jsme jim pravdu: však oni zajisté lháři jsou

91Bůh zajisté si neučinil syna a není s ním jiného boha: jinak odešel by každý bůh s tím, co stvořil, a jeden nad druhého by se vyvyšoval: chválen budiž Bůh nade vše, co vykládáte

92Onť zná věci skryté i věci viditelné a daleko povýšen jest nad to, co s ním spolčujete.“

93Rci: „Pane můj, ukážeš-li mi to, co slibováno jest jim

94Pane můj, nedej mi pak býti mezi lidem nepravostným!“

95Myť zajisté můžeme ukázat ti, co slibujeme jim

96odpuzuj zlé tím, co jest lepší: my nejlépe víme o tom, co vykládají

97A rci: „Pane můj, útočiště béřu k tobě před našeptáváním zlých duchů

98a útočiště béřu k tobě, Pane můj, před přiblížením se jich ke mne.“

99Však když k některému z nich přijde smrt, rce: „Pane můj, dej mi vrátiti se

100abych činiti mohl dobro v tom, co opominul jsem.“ Však ne, Tato jsou slova, jež bude mluviti, ale za nimi bude přehrada až do dne, kdy budou vzkříšeni

101A když troubeno bude na roh, v den onen nebude svazků příbuzenských mezi nimi, aniž navzájem se budou doprošovati

102Ti, jichž váha těžká bude, těm dobře povede se

103Ti, jichž váha lehká bude, budou oni, jichž duše záhubě propadly a v pekle přebývati budou věčně

104Sžírati bude oheň tváře jejich a křiviti budou ústa svá

105„Což nebyla vám čtena znamení naše a vylhanými jste je nazývali?“

106Řeknou: „Pane náš, přemohlo nás neštěstí naše a stali jsme se lidem bloudícím

107Pane náš, vyveď nás odsud: a vrátíme-li se (k bludu), pak jistě budeme nepravostní.“

108Řekne Bůh: „Vehnáni buďte do něho a nemluvte na mne

109Neb zajisté byla část služebníků mých, kteří říkali: ‚Pane náš, uvěřili jsme, i odpusť nám a slituj se nad námi, neb ty nejlepším jsi ze všech slitovných‘

110a vy žert tropili jste si z nich, až způsobili jste, že zapomněli napomenutí mé a vysmáli jste se jim

111Jáť pak zajisté odměnil jsem je dnes za to, že trpělivě vše snesli: v pravdě oni šťastni jsou!“

112Řekne (Bůh): „Jak dlouhý prodleli jste na zemi počet roků?“

113Řeknou: „Prodleli jsme tam den aneb část dne: i taž se početvedoucích.“

114Řekne Bůh: „Dleli jste tam pouze maličko, kdybyste to mohli věděti

115Zdaž domnívali jste se, že stvořili jsme vás z kratochvíle a že k nám nebudete navráceni?“

116Pročež povýšen budiž Bůh, král pravdivý; není Boha, kromě něho, Pána trůnu vznešeného

117A kdo uctívá vedle Boha boha jiného, o němž nemá nijakého důkazu, ten zajisté súčtovati musí s Pánem svým, a zajisté dobře nepovede se nevěřícím

118A rci: „Pane můj, odpusť a slituj se, neb ty nejlepším jsi ze všech slitovných.“