18. Al-Kahf

1Chvála Bohu, jenž seslal služebníku svému Knihu a neučinil v ní zkřivení

2přímou jest, aby varovala před trestem přísným od něho: a aby oznamovala věřícím, kteří konají dobré skutky, odměnu krásnou

3v níž přebývati budou věčně

4a aby varovala ty, kdož praví: „Bůh učinil sobě syna.“

5Nijakého vědění nemají o tom oni, aniž otcové jejich: velké jest to slovo, jež vychází z úst jejich, a dojista jen lež mluví

6A snad udoláš se v zápětí jejich, neuveří-li v toto zjevení, zármutkem

7Zajisté učinili jsme vše, což na zemi jest, ozdobou jí, abychom vyzkoušeli lidstvo, kdo z nich nejlepším bude v konání

8však dojista učiníme vše, což na ní jest, prachem rozmetaným

9Zdaž povážil's, že obyvatelé JESKYNĚ a Ar-Raqím byli jedním ze znamení našich obdivuhodných

10Když útočiště vzali jinoši v jeskyni, řekli: „Pane náš, dejž nám od sebe milosrdenství a uprav nám ve věci naší výsledek správný.“

11I postihli jsme hluchotou uši jejich v jeskyni po léta četná

12poté vzkřísili jsme je, abychom zvěděli, která z obou stran dovede lépe spočísti pobytu jejich délku

13My vypravujeme ti děj jejich v pravdě, neboť byli to jinoši, kteří uvěřili v Pána svého a jež rozmnožili jsme v (dobrém) vedení

14A opásali jsme (silou) srdce jejich, když povstali a řekli: „Pán náš jest Pánem nebes i země a my nevzýváme vedle něho boha jiného, neboť v tom případě vyjadřovali bychom bláhovost

15Tento lid náš vzal si vedle Boha božstva, ač nepředvádějí ohledně jich jasného zmocnění; — a kdo nepravostnějším jest toho, jenž o Bohu lež vymyslí

16A když oddělíte se od nich a od toho, co oni vzývají vedle Boha, a útočiště vezmete v jeskyni, rozestře nad vámi Bůh milosrdenství své a upraví vám ve věci vaší dobrý výsledek.“

17A byl bys viděl slunce při východu jak přešlo podél jeskyně jejich na straně pravé: a při západu vzdálilo se od nich na straně levé: a oni nalézali se v dutině její. Toto jest jedno ze znamení božích: koho Bůh vede, ten (dobře) jest veden, a koho zavádí, tomu nenalezneš ochránce ani vůdce

18Byl bys měl je za bdící a zatím oni spali: a obraceli jsme je na stranu pravou i na stranu levou; a pes jejich, s roztaženými prackami ležel u vchodu. Kdybys byl padl na ně z nenadání, byl bys odvrátil se od nich v útěku a byl bys pohledem na ně býval ustrašen

19A tak vzkřísili jsme je, aby navzájem se mohli dotazovati; i řekl jeden z nich: „Jak dlouho dleli jste zde?“ Řekli: „Dleli jsme zde den, aneb část dne.“ (Druzí) řekli: „Pán váš nejlépe ví, jak dlouho jste zde dleli: i pošlete jednoho z vás s tímto penízem svým do města, nechť vyhlédne, kdo v něm má nejčistší potraviny a nechť přinese vám od něho potravu: však nechť ostrovťipným jest a nedá tušiti o vás nikomu

20Neboť oni, kdyby objevili vás, kamenovali by vás aneb navrátili k víře své: pak nikdy již by se vám dobře nevedlo.“

21A takovýmto způsobem odhalili jsme je, aby zvěděli spoluobčané jejich, že slib boží jest pravdivý a že o (příchodu) hodiny není pochyby. I hádali se mezi sebou ohledně případu jinochů a řekli (jedni): „Postavte nad nimi budovu: Pán jejich nejlépe ví vše o případu jejich.“ Ale ti, jichž názor zvítězil ohledně případu jinochů, řekli: „Dojista učiníme si nad nimi modlitebnici.“

22Někteří říkají: „(Byli) tři a čtvrtým v počtu byl pes jejich.“ Jiní říkají: „Pět jich bylo a šestým byl pes jejich,“ dohadujíce se ohledně věcí skrytých; a říkají jiní: „Bylo jich sedm a osmým byl pes jejich.“ Rci: „Pán můj nejlépe ví počet jejich; ten zná jen málo lidí: pročež nepři se ohledně jich, leda na oko a nevyzvídej o nich u nikoho (z křesťanů)

23A neříkejž o ničem: „Jáť učiním tak zítra,“

24aniž bys řekl: „Bude-li chtíti Bůh“: a připomeň si Pána svého, zapomněl-li jsi a rci: „Snad povede mne Pán můj k tomu, co nejblíže jest k pravdě správností.“

25Dleli pak v jeskyni své tři sta let a k tomu ještě devět

26Rci: „Bůh nejlépe ví, jak dlouho tam dleli: jemuť přináleží věci skryté nebes i země: onť nejlépe vidí a slyší! Není jim vedle něho ochránce, aniž má koho za společníka v rozsudcích svých

27I předříkávej cožkoliv vnuknuto ti bylo z Knihy Pána tvého: není nikoho, jenž změnit by mohl slova jeho a nenalezneš kromě něho útočiště

28Vyčkávej trpělivě s těmi, kdož vzývají Pána svého z rána i za večera, žádajíce si (spatřiti) tvář, jeho, a neodvracej očí svých od nich ze žádosti po zdobě života pozemského a neposlouchej toho, jehož srdce učinili jsme lhostejným ke vzpomínání nás a jenž následuje choutky své a jehož skutky přepjaty jsou

29A rci: „Pravda přichází od Pána vašeho: a kdo chce, nechť věří a kdo chce, nechť nevěří. My pak zajisté schystali jsme nepravostným oheň, jehož sloupové obklopí je: a když žebroniti budou o pomoc, pomoženo bude jim vodou podobnou roztavenému kovu, jež osmaží tváře jejich: špatný bude to nápoj a špatné odpočívání

30Však ti, kdož uvěřili a konali dobré skutky — my zajisté nedáme ztratiti se odměně těch, kdož dobrého byli konání

31Pro tyto budou zahrady Edenu, pod nimiž řeky tekou: zdobiti se v nich budou náramky zlatými a odívati budou se řízami zelenými z hedvábí a brokátu: a odpočívati v nich budou na pohovkách. Jak skvostná bude to odměna a jak krásné odpočívání

32A učiň jim podobenství dvou mužů: jednomu z nich dali jsme dvé zahrad révy vinné a obě obklíčili jsme datlovníky a mezi oběma učinili jsme pole obilná

33obě zahrady vydaly plody své a nebylo v nich nejmenšího úbytku: dali jsme pak vyvříti ve středu jejím řece

34A muž ten měl všechny tyto plody. I řekl k druhu svému v rozhovoru: „Mám větší tebe jmění a značnější tebe rodinu.“

35A vstoupil do zahrady své a prohřešil se proti sobě samému, řka: „Nemyslím, že zajde kdy tato zahrada

36a nemyslím, že hodina dostaví se; a i kdybych navrácen byl k Pánu svému, jistotně lepší této našel bych v záměnu.“

37Řekl mu druh jeho v rozhovoru: „Zdaž nevěřiti chceš v toho, jenž stvořil tě z prachu pak z kapky (semene) a pak vytvořil tě v muže

38Však on jest Bůh, Pán můj a nebudu spolčovati s Pánem svým nikoho

39A proč raději, když vstoupíš do zahrady své, neřekneš: Co Bůh chce, (stane se): není moci, vyjma v Bohu? Ač vidíš mne chudším tebe jměním a dětmi

40snad Pán můj dá mi darů lepších tvé zahrady: možná, že pošle na ni rány s nebes a stane se z ní jíl jalový

41neb propadne se voda její a nebudeš s to, nalézti ji.“

42A (zničením) obchváceny byly plody jeho: i počal lomiti rukama nad tím, co byl vydal na ni, ana (zničená réva) visela na loubí svém, řka: „Kéž nebyl bych spolčoval s Pánem svým nikoho!“

43A neměl čet (vojska), jež pomohly by mu kromě Boha, aniž bylo mu pomoženo

44Tam ochrana jest pouze u Boha, (Boha) pravého: on nejlepším jest odměňovatelem a k nejlepšímu vede konci

45A učiň jim podobenstvím život pozemský: podoben jest vodě, již seslali jsme s nebe i smísily se s ní rostliny zemské: — pak seschnou a rozvanou je větry: neb Bůh nade všemi věcmi moc má

46Jmění a děti jsou zdobou života pozemského, však co stálé jest, dobré skutky, lepším jest u Pána tvého jako odměna i jako naděje

47(Přijde) den, kdy posuneme hory a spatříš zemi rovnou: a shromáždíme lidi všechny, aniž opomeneme jednoho z nich

48I předvedeni budou před Pána tvého v řadách: „Nyní přišli jste k nám tak, jak stvořili jsme vás po prvé: tak jest, ač měli jste za to, že nesplníme slibu vám učiněného.“

49A (každému) dána bude kniha (jeho): i spatříš provinilce ustrašené nad tím, co v ní bude, a říkati budou: „Běda nám! Co značí tato kniha? Neopomíná malého ni velkého skutku, aniž by započítán byl.“ A naleznou, co činili, před sebou: a neukřivdí Pán tvůj žádnému

50Když řekli jsme andělům: „Padněte na tváře své před Adamem,“ učinili tak všichni vyjma Iblíse, jenž byl jedním z Džinnů a vzepřel se rozkazu Pána svého. Zdaž vezmete si jej a potomstvo jeho za ochránce kromě mne, ač nepřáteli jsou vám? Špatná to bude pro nepravostné výměna

51Neučinil jsem je svědky stvoření nebes a země, aniž stvoření jich samých: a nevzal jsem si těch, kdož v blud zavádějí, za pomocníky

52(Přijde) den, kdy řekne (Bůh): „Zavolejte ty, jež mnili jste býti společníky mými!“ I vzývati je budou, však nevyslyší jich: postavili jsme pak mezi ně údolí zatracení

53A uvidí provinilci oheň a tušiti budou, že do něho budou uvrženi: však nenaleznou od něho vysvobození

54Učinili jsme pak rozmanitá v tomto Koránu lidem podobenství všeho druhu, však člověk ve většině věcí pře se

55A co zabraňuje lidem, aby věřili, nyní když přišlo jim vedení: a aby prosili za odpuštění Pána svého — leda že snad čekají, aby přišla jim známá sudba starých, aneb aby přišel na ně trest patrný

56Posíláme posly své pouze jako zvěstovatele radostných zvěstí a jako varovatele; však ti, kteří neuvěřili, přou se zbytečně, aby zahladili tím pravdu: a béřou znamení naše, jakož i to, před čímž varováni byli, za žert

57Kdo nepravostnějším jest toho, jenž když zmíněna jsou mu znamení Pána jeho, odvrací se od nich a zapomíná předešlé skutky rukou svých? Clonou zastřeli jsme srdce jejich, aby nechápali Koránu a tíhu vložili jsme do uší jejich: a když volati je budeš k vedení, nebudou následovati jej přece nikdy

58Ale Pán tvůj velký jest v odpouštění, pln milosrdenství: kdyby ztrestati chtěl je za to, co zasloužili si, uspíšil by jim trest: nicméně mají lhůtu slíbenou a nenaleznou jinde než u Boha útulku

59A ona města zahladili jsme, když stala se hříšnými a učinili jsme po zahlazení jejich lhůtu slíbenou

60(Pomni), když řekl Mojžíš sluhovi svému: „Neustanu, dokud nedojdu stoku obou moří: anebo půjdu vpřed po léta.“

61A když došli ke stoku obou moří, zapomněli na svoji rybu a ta vskočila do moře střemhlav

62A když přešli (ono místo), řekl Mojžíš sluhovi svému: „Přines nám oběd náš, neb potkala nás z cesty této naší únava.“

63Řekl hoch: „Co míníš? Když uchýlili jsme se ke skále, v té chvíli zapomněl jsem na rybu a jedině Satan způsobil, abych zapomněl na ni a nevzpomněl si na ni: a ryba vskočila do moře zázračně.“

64Řekl Mojžíš: „To právě jsme hledali.“ I vrátili se zpět oba touž cestou, kterou přišli

65A nalezli služebníka ze služebníků našich, jejž obdařili jsme milosrdenstvím od nás a jejž naučili jsme vědění svému

66i řekl mu Mojžíš: „Zdaž následovati budu tebe, abys naučil mne z toho, čemu's byl naučen, pro (pravé) vedení mé?“

67Řekl: „Zajisté nebudeš s to, abys trpělivě vyčkal se mnou

68a jak nalezneš trpělivost v tom, co neobsáhneš pochopením?“

69Řekl (Mojžíš): „Shledáš mne, bude-li Bůh chtíti, trpělivým a nebudu neposlušen rozkazů tvých.“

70Řekl: „Budeš-li následovati mne, tehdy netaž se mne na nic, dokud já první neučiním o tom zmínku.“

71I kráčeli vpřed, až pak vstoupili na loď a on provrtal ji : i řekl (Mojžíš): „Což provrtal jsi ji, abys utopil lidi v ní jedoucí? Zajisté věc učinil's divnou.“

72Řekl: „Neřekl jsem ti, že nebudeš s to, abys trpělivě vyčkal se mnou?“

73Řekl Mojžíš: „Nekárej mne za to, že zapomněl jsem aniž uvaluj na mne úlohu obtížnou.“

74I kráčeli vpřed, až potkali jinocha a on zabil jej. Řekl (Mojžíš): „Zdaž zabil jsi osobu nevinnou zabitím osoby jiné? Zajisté věc učinil's odpornou.“

75Řekl: „Neřekl jsem ti, že nebudeš s to, abys trpělivě vyčkal se mnou?“

76Řekl Mojžíš: „Otáži-li se tě nač po tomto případě, nenech mne déle zůstati tvým druhem: tentokrát ještě podávám ti omluvu.“

77I kráčeli vpřed, až přišli k lidu jistého města: i žádali jej o jídlo, však lidé oni odmítli pohostiti jich. A nalezli v městě zeď, jež jako by chtěla spadnouti a on narovnal ji

78Řekl (Mojžíš): „Kdybys byl chtěl, mohl bys byl za to dostati odměnu.“ Řekl: „Zde dělí se cesta má od cesty tvé: však oznámím ti výklad toho, v čem nebyl's s to, abys trpělivě vyčkal

79Pokud se týče lodi, patřila nuzným pracovníkům na moři a chtěl jsem poškodití ji, nebo od zadu šel na ni král, jenž každou loď bral násilím

80A pokud se týče jinocha, rodičové jeho byli věřícími a obávali jsme se aby neuvalil na ně žal svým zblouděním a nevírou

81A chtěli jsme, aby zaměnil jim jej Pán jejich synem lepším jeho v bezúhonnosti a bližším lásce (synovské)

82A pokud se týče zdi, patřila dvěma mládcům osiřelým v městě a pod ní byl poklad patřící jim; a otec jejich byl mužem spravedlivým: i chtěl Pán tvůj, aby oba dospěli mužnosti a vytáhli zpod zdi poklad svůj z milosrdenství Pána tvého. A neučinil jsem toho ze své vlastní vůle. Toto jest výklad toho, v čem nebyl's s to, abys trpělivě vyčkal.“

83A budou dotazovati se tě ohledně Dvourožce: „Vyprávěti vám budu děje jeho.“

84Upevnili jsme (moc) jeho na zemi a dali jsme mu ke všem věcem cestu

85a on následoval cestu onu

86až dospěl k západu slunce a shledal, že zapadá v prameni horkém:“ a nalezl u něho lid. Řekli jsme: „Ó Dvourožče, jest na tobě, abys buď potrestal je, aneb abys naložil s nimi dobře.“

87Řekl: „Pokud se týče nepravostných, ztresceme je: poté navráceni budou k Pánu svému i ztresce je trestem odporným

88Však pokud se týče těch, kdož uvěřili a konali dobré skutky, těm dána bude odměna krásná a rozkazy, jež dáme jim, budou snadné.“

89Poté pak následoval cestu jinou

90až dospěl k východu slunce a shledal, že vychází nad lidem, jimž nedali jsme před ním clony

91Tak tomu bylo a zpraveni jsme o všech, kdož byli s ním

92Poté následoval cestu (jinou)

93až došel mezi dvě zdi, pod nimiž nalezl lid, jenž stěží mohl pochopiti mluvu

94Řekli: „Ó Dvourožče, zajisté Jádžúdž a Mádžúdž tropí spoušť v zemi: zdaž dáme ti poplatek, abys ty učinil mezi námi a mezi nimi zeď?“

95Řekl: „To, nad čím upevnil Pán můj (moc moji) lepším jest pro mne: pročež pomozte mi ze všech sil, i vystavím mezi vámi a nimi přehradu

96Přineste mi kusy železa, dokud nebude vyrovnáno místo mezi oběma boky (hor).“ Pak řekl: „Foukejte, dokud nerozžhavíte je“ — řekl — „a přineste k vylití do něho mosaz roztavenou.“

97A nebyli s to, aby slezli zeď, aniž byli s to, aby ji prorazili.“

98Řekl: „Totoť jest milosrdenství od Pána mého: a když přijde vyplnění slibu Pána mého, obrátí ji v prach: a slib Pána mého pravdivý jest!“

99V den onen ponecháme je ve vlnách narážeti na se navzájem: i zatroubeno bude na roh a shromáždíme je veškeré

100A v den onen představíme peklo před nevěřícími představením

101před ony, jichž zrakové byli zastřeni před varováním mým a již nebyli s to, aby slyšeli

102Zdaž domnívali se ti, kdož neveřili, že mohou služebníky mé vzíti sobě za ochránce mimo mne? Zajisté přichystali jsme peklo pro nevěřící příbytkem

103Rci: „Zdaž povím vám o těch, jichž nejvíce ztraceni byli skutkové

104Jichž snažení poblouzené bylo v životě pozemském a kteří přec domnívají se, že dobře činili

105To jsou ti, kdož neuvěřili ve znamení Pána svého a v setkání s ním: i niveč obráceny jsou skutky jejich a nepřipočteme jim v den zmrtvýchvstání váhy nijaké

106Toto bude odměna jejich: peklo! Za to, že neuvěřili a za žert považovali znamení má a proroky mé

107Však těm, kteří uvěřili a konali dobré skutky, budou zahrady rajské příbytkem

108V nich přebývati budou věčně: a nebudou přáti si za ně výměny.“

109Rci: „Kdyby moře bylo inkoustem ke (psaní) slov Pána mého, vyčerpalo by se moře dříve než vyčerpala by se slova Pána mého, i kdybychom ještě jednoho (moře) použili v objemu.“

110Rci: „Jáť zajisté jsem jen člověk jako vy; vnuknuto bylo mi, Bůh váš jest jenom Bůh Jediný, kdožkoli teda doufá v setkání s Pánem svým, nechť koná skutky dobré a nechť nespolčuje v uctívání Pána svého nikoho.“