10. Yunus

1Alif. Lám. Rá. Tato jsou znamení Knihy moudré

2Zdaž s podivenín jest lidu, že vnuknuli jsme muži z nich: „Varuj lid a oznamuj těm, kdož uvěřili, radostnou zvěst, že budou míti přednost u Pána svého pro upřímnost svou.“ A praví nevěřící: „Zajisté muž tento jest kouzelníkem zjevným.“

3Zajisté Pánem vaším jest Bůh, jenž stvořil nebe i zemi v šesti dnech: po té usedl na trůn, s něhož všechny věci, řídí. Není přímluvce u něho vyjma s dovolením jeho. Totoť jest Bůh,, Pán váš: pročež uctívejte jej! Zdaž nebudete o tom přemýsleti

4K němu navrátíte se všichni. Slib Boha jest pravdivý: dává vzniknouti stvoření a pák navracuje je k sobě, aby spravedlivě odměnil ty, kdož uvěřili a konali dobré skutky: pro ty pak, kteří neuvěřili, připraven jest nápoj vody vroucí a trest bolestný za to, že neuvěřili

5On to jest, jenž učinil slunce jasnou září a měsíc světlem a určil postavení jeho, abyste znali počet roků a sčítání jich. Vše to stvořil Bůh jedině v pravdě: vysvětluje tím znamení svá těm, kdož rozumějí

6Zajisté ve střídání noci se dnem a ve všem, co stvořil Bůh na nebi i na zemi, znamení jsou pro bohabojné

7Zajisté ti, kdož nedoufají v setkání s námi kdož zalíbení nalézají jedině v životě pozemském a spokojují se s ním: a ti, kteří nevšímají si znamení našich

8příbytkem těchto bude oheň pekelný v odměnu za to, co si zasloužili

9Ty pak, kdož uveřili a konali dobré skutky, povede Pán jejich stezkou přímou ve víře jejich: potekou řeky pod nohama jejich v zahradách rozkoše

10Volati v nich budou: „Chválen budiž, velký Bože“ a (vítacím) pozdravem jich tam bude : „Pokoj vám.“ a zakončením vzývání jich bude: „Chvála Bohu, Pánu veškerenstva!“

11Kdyby Bůh urychloval příchod zla lidem tak, jak oni by si přáli, aby urychleno bylo jim dobro, dávno by již, skončila se určená jim lhůta! Však ty, kdož nedoufají v setkání s námi, necháváme blouditi bez vodítka ve svévolnosti jejich

12Když dotkne se člověka zlo, volá nás k sobě v leže, v sedě i v stoje: však sotvaže zbavili jsme jej zla jeho, jde si pěkně jako by nás nikdy nebyl vzýval ohledně zla, jež dotklo se ho. Takovýmto způsobem zkrášleny jsou výstředníkům skutkové jejich

13Však zahladili jsme již pokolení před vámi, když páchala nepravosti a přišli k nim proroci jejich s jasnými důkazy a oni neuvěřili: takovýmto způsobem odměňujeme lid provinilý

14Poté učinili jsme vás nástupci jejich na zemi, abychom shlédli, jak vy jednati budete

15A když čtena jsou znamení naše jasná těm, kteří nedoufají v setkám s námi, praví: „Přines nám nějaké jiné čtení, anebo pozměň toto.“ Rci: „Nepřísluší mi, abych měnil je z vlastního popudu: následuji, pouze to, co vnuknuto mi bylo a v pravdě obávám se, že v případě neposlušnosti mé Pán můj postihl by mne trestem v den velký.“

16Rci: „Kdyby Bůh byl chtěl, nebyl bych předříkával vám je, aniž bych vám je byl vůbec oznamoval vždyť přece žil jsem mezi vámi po dlouhá léta před tím: což toho nepochopíte?“

17A kdo nepravostnějším jest toho, jenž vymýšlí o Bohu lež, anebo vylhanými nazývá znamení jeho: zajisté dobře se nepovede provinilým

18A vedle Boha vzývají božstva, jež nemohou jim ani uškoditi, ani prospěti, řkouce: „Tito přímluvcí jsou naši u Boha.“ Rci: „Zdaž pověděti chcete Bohu o něčem, co by nevěděl, na nebi i na zemi? Při slávě jeho, daleko povýšen jest nad to, co spolčujete s ním!“

19Lidé byli jediným pouze národem, však rozešli se v názorech později: a nebýti slova Pána tvého, zjeveného dříve, bylo by již dávno rozhodnuto mezi nimi to, v čem se rozcházeli

20Praví: „Nebude-li mu seslán zázrak od Pána jeho, (neuvěříme).“ Tehdy rci: „Znalost věcí skrytých přináleží pouze Bohu: nuž vyčkejte a i já s vámi budu vyčkávati.“

21A když dali jsme zkusiti jim požehnání našeho po neštěstích, jimiž postiženi byli — hle, lstivé vytáčky mají ohledně znamení našich. Rci: „Bůh rychlejším jest v lstivostí a poslové naši sepisují to, co lstivě vymyslíte.“

22Onť jest to, jenž umožňuje vám cestování souší i mořem, a když jste na lodi: a když pohání je vítr příznivý, radují se z něho: však když vítr bouřný je zachvátí a vlny valí se na ně se všech stran, takže připadá jim, jako by obklopeni jimi byli, tu volají Boha, upřímnými tvrdíce se býti v náboženství: „Kéž bys jen vysvobodil nás z této nesnáze! Zajisté byli bychom ti vděčni!“

23Však když vysvobodil je Bůh — hle, dopouštějí se špatností na zemi bezprávně. Ó lidé, zajisté špatnosti, jichž dopouštíte se proti sobě samým, jsou pouze požitky tohoto světa: poté k nám bude vám se navrátiti a pak vypovíme vám, jakých dopouštěli jste se skutků

24V pravdě, život tento pozemský podoben jest vodě, kterou sesíláme s nebes: tato mísí se s plodinami země, z nichž pojídají lidé i zvířata; a když země zdobí se a okrašluje, obyvatelé její domnívají se, že pány jsou její: však rozkaz náš přichází za noci neb za dne a ve skosenou obracíme žeň její, jako by včera ještě nebyla bujela! Takovýmto způsobem vysvětlujeme znamení svá lidu přemýšlivému

25A Bůh volá k domu míru a vede, koho chce, ke stezce přímé

26Těm, kdo dobře činili, dobro s přídavkem bude údělem, a nezhyzdí obličeje jejich černota, ni potupa: tito obyvateli budou ráje a v něm přebývati budou věčně

27Těm pak, kdož konali zlo, odměnou bude stejný podíl zla a potupou pokryti budou. Nebudou míti ochránce proti Bohu a tváře jejich jako by pokryty byly kusem černé noci, ztemnělé budou. Tito obyvateli budou ohně a v něm přebývati budou věčně

28A jednoho dne shromáždíme je všechny: pak řekneme těm, kdož společníky dávali Bohu: „Na místa svá, vy a vaši společníci Boha!“ Tehdy rozdělíme je od sebe, i řeknou společníci, které oni dávali Bohu: „Zajisté nesloužili jste nám

29a Bůh postačitelným jest svědkem mezi námi a vámi, že ani nedbali jsme o uctívání vaše.“

30Tam vyzkoušena bude každá duše dle zásluh, jež byla poslala před sebou: a navráceni budou k Bohu, Pánu svému pravému a ztratí se jim to, co si byli vymyslili

31Rci: „Kdo vyživuje vás z nebe i země, a kdo moc má nad sluchem a zrakem, a kdo přivádí živé z mrtvých a přivádí mrtvé z živých a řídí všechny věci? I řeknou: „Bůh!“ Tehdy rci: „Což tedy nebudete báti se (ho)

32Totoť jest tudíž Bůh, Pán váš pravý: a což jiného zůstane, zajde-li pravda, než blud? Jak tedy můžete se od ní vzdalovat?“

33Takovýmto způsobem uskutečnilo se slovo Pána tvého nad špatnými: že neuvěří

34Rci: „Zdaž mezi Bohy vašimi jest některý, jenž vznikati dává stvoření a pak navrací je k sobe?“ Rci: „Jedině Bůh dává vznikati stvoření a navrací je pak k sobě! Jak můžete tak lháti?“

35Rci: „Zdaž mezi bohy vašimi jest některý, jenž vede k pravdě?“ Rci: „Bůh vede k pravdě. Kohož tedy spíše sluší následovati: toho, jenž vede, aneb toho, jenž nemůže vésti, není-li sám veden? Jak to přijde tedy, že tak usuzujete?“

36Většina jich následuje pouze domněnky: však domněnka jistě nemá v sobě praničeho pravdivého a Bůh dobře ví, co oni činí

37A toto Čtení nebylo nikým vymyšleno, vyjma Bohem: ale jest potvrzením toho, co zjeveno bylo před tím a jest vysvětlenín Knihy, o níž není pochyby, od Pána veškerenstva

38Či říkají: „On vymyslil je?“ Rci: „Nuž, předveďte súru podobnou této: a přivolejte si na pomoc, koho můžete kromě Boha, jste-li pravdomluvnými.“

39Avšak vylhaným nazvali to, čehož moudrost nemohou, obsáhnouti rozumem svým, ač dáno jim bylo toho vysvětlení: stejně tak činili ti, kdož byli před nimi — a hle, jaký byl konec nepravostných

40Jsou mezi nimi někteří, kdož věří a jsou mezi nimi někteří, kdož nevěří: a Pán tvůj nejlépe rozpoznává pohoršlivé

41A nazývají-li tě lhářem, rci: „Moje dílo jest dílem mým a vašimi jsou díla vaše: prost jsem podílu na činech vašich a vy prosti jste podílu na činech mých.“

42Jsou mezi nimi někteří, kdož naslouchají ti: však zdaž způsobíš, aby hluší slyšeli, když přece nepochopí

43Jsou mezi nimi někteří, kdož na tě pohlížejí: však zdaž povedeš slepé, ač nevidí

44Bůh zajisté neutiskuje lidí v ničem, však lidé sebe samy utiskují

45Jednoho dne shromáždí je všechny: bude zdáti se jim, jako by nebyli pobyli v hrobě déle než hodinu (jednoho) dne a budou poznávati druh druha. Tehdy zahynou ti, kdož vylhanými nazývali setkání s Bohem a nebyli vedeni stezkou pravou

46Buď ukážeme ti některé z trestů jim slibovaných, anebo vezmeme tě k sobě; k nám však navráceni budou všichni: a pak Bůh bude svědkem ohledně toho, co činili

47Každý národ měl svého proroka: a když přišel k nim prorok jejich, rozsouzeno bylo mezi nimi spravedlivě a nebylo jim ublíženo

48Nicméně říkají: „Kdy tedy uskuteční se tato hrozba? (Rcetež), jste-li pravdomluvnými.“

49Rci: „Není v mé moci, abych sobě samu přivodil zlé či dobré, vyjma toho, co Bůh chce. Každý národ má svoji lhůtu a když přijde lhůta jejich, ani o hodinu nezpozdí ji, aniž uspíší.“

50Rci: „Co míníte? Měl-li by trest boží přijíti vám v noci anebo za dne: proč chtěli by provinilci uspíšiti příchod části jeho

51Zdaž uvěříte v trest, až padne na vás? Zajisté pak ano: a přece jste urychlovali příchod jeho.“

52Pak řečeno bude nepravostným: „Okuste trestu věčného! Zdaž jinak měli byste býti odměněni, než jak zasloužili jste si?“

53Budou pak doptávati se tě: „Bude tomu v pravdě tak?“ Rci: „Ano, při Pánu svém přisahám, že jest to pravda: a nebudete moci (mu to) znemožniti!“

54A tehdy každá duše, jež nepravosti se dopustila, kdyby měla veškerá bohatství země, dala by je výkupným a budou tajiti lítost, když spatří trest (svůj): tehdy rozsouzeno bude mezi všemi spravedlivě a nebude jim ublíženo

55Což nepřináleží vše, co na nebi jest i na zemi, Bohu? Není-liž slib Boha pravdivý? Však většina lidí není si toho vědoma

56Onť jest to, jenž přivodí život a smrt a k němu navráceni budete

57Ó lidé, nyní přišla vám napomenutí od Pána vašeho a lék pro neduhy niter vašich a pravé vedení a milosrdenství věřícím

58Rci: „Při milosti boží a milosrdenství jeho, nechť se tedy z toho radují: to lepším jim bude nade všechno, co shromaždují.“

59Rci: „Co míníte? Z toho, co Bůh seslal vám za potravu, učinili jste si některé věci zapovězené a jiné dovolené?“ Rci: „Zdaž Bůh vám k tomu dal svolení? Anebo jen cos o Bohu vymýšlíte?“

60Však jak smýšleti budou ti, kdož o Bohu vymýšlejí lži, v den zmrtvýchvstání? Zajisté Bůh jest velkým v milosti své vůči lidem, však většina jich není mu za to vděčna

61A v jakémkoli postavení nalézati se budeš a cokoliv předříkávati budeš ze Čtení a jakoukoli podniknete práci — svědky vždy budeme nad vámi, když zaměstnáni v tom budete: a neujde pozornosti Pána tvého ni co obnáší váha zrnka písečného na zemi i na nebi, aniž co obnáší méně či více: vše to zapsáno jest v Knize zjevné

62Zdaž nejsou přáteli Boha ti, jimž netřeba se báti, aniž rmoutiti se

63Ti, kdož uvěřili a byli bohabojnými

64Pro ně radostná jest zvěst v životě pozemském i v budoucím: není změny ve slovech božích! Toto jistě blahem bude velkým

65A nepřipouštěj si zármutku pro slova jejich: zajisté moc veškerá Bohu přináleží a on vše slyší a ví

66Zdaž nepřináleží Bohu vše, což na nebi jest i na zemi? Co tedy následují ti, kteří vedle Boha vzývají společníky jeho? Zajisté následují pouze smyšlenky a prolhanci jsou

67Onť to byl, jenž ustanovil vám noc k odpočinku a den k vidění: v tom zajisté jsou znamení lidu poslouchajícímu

68Říkají: „Bůh zplodil syna.“ Při slávě jeho, (nikoliv)! On postačí sám sobě: jemuť přináleží vše, co na nebi jest i na zemi. Zdaž máte zmocnění k podobným tvrzením, anebo říkáte o Bohu, co nevíte

69Rci: „Zajisté těm, kdo lež o Bohu vymýšlejí, nepovede se dobře

70Užívati budou dočasně tohoto světa: pak k nám bude jich návrat a pak okusiti jim dáme trestu přísného za to, že byli nevěřícími

71Vyprávěj jim případ Noemův, když řekl k lidu svému: „Lide můj, je-li nepříjemným vám pobývání mé mezi vámi a připamatovávání mé vám znamení božích — nicméně spoléhám na Boha: spojte tudíž záměr svůj a božstva svá, však nerozhodujte vykonání záměrů svých v temnu; nýbrž rozsuďte ohledně mne a nenechte mne čekati

72A obrátíte-li se ke mně zády, (dobře): nežádám si od vás odměny, neboť odměna má jest jedině u Boha a nakázáno mi bylo, abych odevzdal se do vůle jeho.“

73Však lhářem nazvali jej: pročež zachránili jsme jej a ty, kdož byli s ním v korábu. A učinili jsme je nástupci všeho lidstva a utopili jsme ty, kdož lží nazývali znamení naše. Hle, jaký byl konec napomenutých

74Po něm poslali jsme proroky k národům jejich. Tito přišli k nim s jasnými důkazy, však nechtěli věřiti (národové) v to, co byli před tím nazvali lží: takovýmto způsobem zapečeťujeme srdce přestupníků

75Po nich pak poslali jsme Mojžíše a Árona k Faraonovi a předním z lidu jeho s jasnými důkazy: však pýchou naplněni jsou, a stali se lidem provinilým

76A když přišla jim pravda od nás, řekli: „Totoť zajisté jest pouze kouzelnictví zjevné.“

77Tehdy řekl Mojžíš: „Zdaž říkati chcete o pravdě, když přišla vám: ,Jest to kouzelnictví?' Neb špatně povede se kouzelníkům.“

78I řekli: „Zdaž přišel's, abys odvrátil nás od toho, co viděli jsme zachovávati předky naše a aby pak vám dvěma připadlo vůdcovství v této zemi? My vám nevěříme.“

79Řekl tehdy Farao: „Přivedte mi všechny kouzelníky učené.“

80A když přišli kouzelníci, řekl jim Mojžíš: „Vrzte na zem, co máte k vrhání!“

81A když byli tak učinili, řekl Mojžíš: „Bůh zajisté učiní marným kouzelnictví, jež jste ukázali, neboť Bůh zajisté nepopřeje úspěchu skutkům kazisvětů

82Ale Bůh potvrzuje slovy svými pravdu, i kdyby nemilé to bylo provinilým.“

83A nikdo nevěřil Mojžíšovi, vyjma příbuzných z lidu jeho, ze strachu před útisky Faraona a předáků jeho: neboť zajisté mocným byl Farao v zemi a byl výstředníkem

84I řekl Mojžíš: „Lide můj, uvěřili-li jste v Boha, spoléhejte naň, jste-li oddáni do vůle jeho.“

85Tehdy řekli: „Na Boha spoléháme: Pane náš, nevydávej nás v pokušení lidu nepravostnému

86A vysvoboď nás, při milosrdenství svém, od lidu nevěřícího!“

87I vnukli jsme Mojžíšovi a bratru jeho: „Zaopatřte lidu svému domy v Egyptě a učiňte z domů svých qiblu: a zachovávejte modlitbu a hlásejte radostnou novinu věřícím.“

88I řekl Mojžíš: „Pane náš, zajisté dal's Faraonovi a předním z lidu jeho lesk a bohatství života pozemského, Pane náš, aby zbloudili se stezky tvé: Pane náš, rozdrť bohatství jejich a zatvrď srdce jejich, aby neuvěřili, dokud neshlédnou trest bolestný.“

89Řekl Bůh: „Vyslyšena jest modlitba vaše: kráčejte tudíž oba stezkou přímou a nenásledujte těch, kdož nevědí.“

90A dali jsme synům Israele překročiti moře a pronásledoval je Farao a vojska jeho z chtivosti a nepřátelství, až dostihla ho zátopa i zvolal: „Uvěřil jsem, že není boha, kromě onoho, v nějž věří synové Israele a jsem jedním z odevzdaných do vůle jeho.“

91„Ano, teď! však odbojným byl's dříve a patřil's mezi kazisvěty

92Však dnes zachráníme tě v těle tvém, abys byl výstražným znamením pro ty, kdož přijdou po tobě: neb zajisté, většina lidí jest lhostejna ke znamením našim.“

93Zaopatřili jsme pak synům Israele obývání jisté a obdařili jsme je dobrými věcmi: a počali rozcházeti se v názorech teprve poté, když přišlo jim vědění; však Pán tvůj zajisté rozsoudí mezi nimi v den zmrtvýchvstání ohledně toho, v čem se rozcházeli

94A jsi-li v pochybnostech ohledně toho, co seslali jsme ti, taž se těch, kdož (od dob) před tebou čtou Knihu: nyní pak sestoupila na tě pravda od Pána tvého i jistojistě nebuď z pochybovačných

95A nebuď jistojistě z těch, kdož lží nazývají znamení boží, abys nebyl z těch, kdož záhubě propadli

96V pravdě ti, nad nimiž vyplnilo se slovo Pána tvého, neuvěří

97i kdyby uskutečnila se před zraky jejich veškerá znamení, dokud neshlédnou trest bolestný

98A kdyby bylo uvěřilo kterékoliv město, byla by prospěla mu víra jeho: však stalo se tak pouze lidu JONÁŠOVU. Když uvěřil, odejmuli jsme od nich trest potupný v životě pozemském a dali jsme jim užívati ho dočasně

99A kdyby byl chtěl Pán tvůj, byli by uvěřili všichni, kdož na zemi jsou, vesměs: jakž tedy ty chtěl bys donucovati lidi, aby stali se věřícími

100Není dáno duši, aby uvěřila, leda z dopuštění božího: a uvalí Bůh hněv svůj na ty, kdož nezmoudří

101Rci: „Pohleďte jen, co všechno jest na nebi a na zemi!“ Však neprospějí ani znamení, ani varování, lidu nevěřícímu

102Zdaž očekávají co jiného, než totéž, co stalo se ve dnech oněch (národů), které zašly před nimi. Rci: „Čekejte jen: jáť zajisté s vámi vyčkávati budu!“

103Pak zachráníme proroky své a ty, kdož uvěřili: takto závazným jest pro nás, abychom zachránili věřící

104Rci: „Ó lidé, jste-li v pochybnostech ohledně náboženství mého, vězte, že neklaním se tomu, čemu vy klaníte se vedle Boha, nýbrž že klaním se Bohu, který smrtí vás navštíví: a nařízeno mi bylo, abych byl z věřících

105a dále: ,Obrať tvář svou pevně k víře pravé a jistojistě nebuď z mnohobožců

106Nevzývej vedle Boha ničeho, co nemůže ti prospěti, aniž může ti přivoditi škodu: a učiníš-li tak, tehdy zajisté jsi z nepravostných

107A navštíví-li tě Bůh nějakým protivenstvím, není nikoho, vyjma něho, jenž může tě ho zbaviti: a sešle-li na tě nějaké dobro, nikdo nemůže odvrátiti od tebe milost jeho, neboť on sesílá ji na koho chce ze služebníků svých: a on velký jest v odpouštění, slitovný.“

108Rci: „Ó lidé, zajisté přišla vám pravda od Pána vašeho: kdokoli tedy chce bráti se stezkou pravou, činí tak pouze ve prospěch duše své — a kdokoli zbloudí, činí tak pouze ke škode duše své. Jáť pak zajisté nejsem nad vámi poručníkem.“

109Následuj tedy to, co vnuknuto ti bylo a vyčkávej trpělivě, až souditi bude Bůh: a Bůh zajisté nejlepším jest ze všech soudců