Matouš 21

1Když se blížili k Jeruzalému a přišli do Betfage u Olivové hory, poslal Ježíš dva ze svých učedníků napřed

2a řekl jim: „Jakmile přijdete do vesnice tady před námi, najdete přivázanou oslici s oslátkem. Odvažte je a přiveďte mi je.

3Kdyby se vás někdo ptal, co děláte, řekněte, co předpověděl prorok:

5‚Oznamte Jeruzalému: Tvůj král přichází k tobě, tichý, přijíždí na oslátku.‘ “

6Učedníci šli a udělali vše podle Ježíšova příkazu.

7Přivedli oslici i oslátko, místo sedla podložili své pláště a na ně posadili Ježíše.

8Mnozí z davu pokládali své pláště na cestu, jiní osekávali větve ze stromů a zdobili jimi cestu.

9Průvod lidí, který ho obklopoval zepředu i zezadu, volal:

10Když vjel do Jeruzaléma, celé město vřelo a lidé se vzrušeně ptali: „Kdo je to?“

11Z průvodu se ozývalo: „To je Ježíš, ten prorok z galilejského Nazaretu!“

12Ježíš pak vešel do chrámu a vyhnal všechny, kteří tu prodávali a kupovali, zpřevracel stoly směnárníků a prodavačů obětních holubů

13a řekl jim: „Písmo praví: Boží chrám je místem pro modlitbu, ale vy jste z něj udělali zlodějské doupě!“

14Na chrámovém nádvoří se kolem něj shlukli slepí a chromí a on je uzdravoval.

15Když však velekněží a vykladači zákona viděli ty zázraky a slyšeli, jak i malé děti volají v chrámu: „Sláva Davidovu synu!“ velmi je to pobouřilo.

16Vyčítali mu: „Neslyšíš, co volají?“ On jim odpověděl: „Ovšem. Což jste nečetli v Písmu: I křik nemluvňat chválí Boha.“

17Nechal je být a odešel zpět do Betanie, kde zůstal přes noc.

18Když se ráno vracel do Jeruzaléma, dostal hlad.

19Všiml si fíkovníku u cesty. Když však přišel ke stromu, viděl, že na něm nejsou žádné plody, ale jen listí. Řekl: „Už nikdy se na tobě neurodí ovoce!“ A ten fíkovník rázem uschl.

20Když to viděli učedníci, udiveně říkali: „Jak jsi to dokázal, že ten fíkovník tak rychle uschl?“

21Ježíš jim odpověděl: „Skutečně vám říkám, věříte-li bez pochybností, můžete dělat i větší věci než to, co jste nyní viděli. Kdybyste rozkázali této hoře, aby se pohnula a sesula do moře, pak se to stane.

22Všechno je pro vás dosažitelné, zač se s vírou modlíte.“

23Když pak zas učil v chrámu, přišli k němu velekněží a židovští předáci a ptali se ho: „Jakým právem zde takto jednáš? Kdo ti k tomu dal moc?“

24„Řeknu vám to, ale nejprve odpovězte vy na moji otázku: Křtil Jan z pověření Boha nebo lidí?“ Říkali si mezi sebou: „Odpovíme-li, že byl od Boha, namítne nám, proč jsme tedy nevěřili jeho slovům. A jestliže odpovíme záporně, pak abychom se báli davu, protože Jana všichni považují za proroka.“

27Tak nakonec odpověděli: „Nevíme.“ Nato Ježíš: „Ani já vám tedy neřeknu, kdo stojí za mnou.

28Jak byste rozsoudili takový případ? Jeden muž měl dva syny a řekl jednomu z nich: ‚Jdi dnes pracovat na vinici!‘

29On však odpověděl: ‚Nechce se mi!‘ Potom si to ale rozmyslel a šel.

30O totéž požádal druhého syna. Ten řekl: ‚Ano, půjdu,‘ ale nešel.

31Který z těch dvou synů poslechl svého otce?“ Oni odpověděli: „Ten první.“ „Právě tak,“ řekl Ježíš, „vás podvodníci a prostitutky předbíhají do Božího království.

32Jan Křtitel vám ukázal správnou cestu k pokání; vy jste na něj nedali, ale tihle lidé ano. Ani to vás nezahanbilo a stejně jste neposlechli.

33Nyní si poslechněte jiný příběh: Byl jeden hospodář, který založil vinici. Obehnal ji plotem, zřídil v ní lis a postavil věž pro hlídače. Pak vinici pronajal vinařům a odcestoval.

34V době vinobraní poslal k vinařům své zástupce, aby vybrali jeho podíl.

35Vinaři je však popadli, jednoho zbili, druhého utloukli a dalšího ukamenovali. Hospodář tedy poslal další muže; tentokrát jich bylo více. Ale vinaři s nimi naložili stejně.

37Nakonec k nim tedy poslal svého syna. Myslel si, že alespoň před ním budou mít respekt.

38Ale když jej viděli přicházet, řekli si: ‚To je dědic! Zabijme ho a vinice bude naše!‘

39Popadli ho, vyvlekli z vinice ven a zabili.

40Co myslíte, že udělá hospodář s těmi vinaři, až se vrátí?“

41Odpověděli mu: „Ty zločince dá bez milosti popravit a vinici pronajme lidem, kteří mu budou svědomitě odvádět výnosy.“

42Potom se jich Ježíš zeptal, zda znají slova Písma: „Kámen, který stavitelé neustále odkládali, sloužil nakonec jako hlavní svorník klenby. Jaký to div! Jak zvláštní věc Bůh udělal!“

43„Chci tím říci, že vám Bůh odejme správu nad svým královstvím a svěří ji lidem, kteří mu budou odvádět, co mu patří.

44Kdo ten kámen nedá na pravé místo, zakopne o něj, nebo ho kámen rozdrtí.“

45Když velekněží a farizejové slyšeli tyto příměry, pochopili, že mluví o nich.

46Chtěli ho zatknout, ale báli se davu, protože všichni považovali Ježíše za proroka.