1. Janův 5

1Kdo věří, že Ježíš je Spasitel, patří do Boží rodiny, a kdo miluje Otce, miluje i jeho děti.

2Naše vzájemná láska prozrazuje, jak milujeme a posloucháme Boha. Jeho přikázání nejsou těžká, plníme-li je z lásky. Když posloucháme Boha jako děti, nepodléháme zlu. Vítězství v tomto zápase nám přináší víra v Ježíše Krista jako Božího Syna. Bez ní nemáme naději.

5K víře, že jsme zachráněni, nás opravňují tři skutečnosti: to, že se dal Ježíš pokřtít, jako by byl hříšník; to, že místo nás zemřel na kříži jako zločinec; a to, že jsme obdrželi Ducha svatého, který nám to potvrzuje.

7Máme tedy tři svědky:

8Ducha svatého, vodu a krev, a ti tři svědčí shodně.

9Přijímáme-li svědectví lidí, proč nevěřit tomu, co o svém Synu říká Bůh?

10Kdo tedy věří v Ježíše jako v Božího Syna, dává Bohu za pravdu. Kdo Bohu nevěří, dělá z něho lháře, protože odmítá svědectví Otce o Synu. Kdo přijímá toto svědectví, stojí na prahu věčného života. Dveře nám otevřel Boží Syn. Bez něho se dovnitř nedostaneme.

13To je smysl mého dopisu, abyste měli jistotu, že věříte-li v Božího Syna, máte věčný život.

14Můžeme si však být jisti i tím, že už dnes nás slyší, když o něco prosíme v souladu s jeho vůlí. A nejen slyší, ale dává nám to, oč ho prosíme.

16Vidíte-li, že bratr hřeší, proste za něj, aby neztratil život. Ale nemyslete si, že modlitbami zachráníte člověka, který se zatvrdil a odmítá činit pokání.

17Každá neposlušnost je hřích, ale hřích bez pokání vede k smrti.

18Víme, že kdo je skutečně Boží dítě, nehřeší, protože ho Boží Syn chrání a ten zlý na něho nemá právo.

19Jenom pod Boží mocí jsme v bezpečí, všude jinde jsme vydáni zlému napospas.

20Boží Syn, Ježíš Kristus, přišel, abychom v něm poznali zachránce a přimkli se k němu. On je pravý Bůh a dárce věčného života.

21A proto si ho nedejte nikým a ničím zastínit.