1. Korintským 13

1Kdybych ovládal všechny řeči světa a uměl mluvit vznešeně jako sám anděl, ale neměl v sobě lásku, jsou má slova jen prázdnými zvuky jako dunění zvonu nebo řinčení plechu.

2A kdybych se mohl honosit, že mými ústy mluví Bůh a že znám veškerá tajemství, a kdybych měl tak velikou víru, že bych dokázal přenášet hory – jestliže nemám lásku, nejsem nic.

3A kdybych rozdal všechen svůj majetek a nechal se třeba i upálit, a přitom bych to dělal bez lásky, není to k ničemu.

4Láska je shovívavá, laskavá, nezná závist. Není chlubivá a domýšlivá,

5nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se pro nepochopení ani nevzpomíná na křivdy,

6není škodolibá, ale má zálibu v pravdě. Se vším se dokáže vyrovnat;

7její víra, naděje a vytrvalost jsou nevyčerpatelné.

8Láska nemá konce. Proroctví umlknou, jazyky domluví, vědění se rozplyne;

9vždyť všechno naše poznání je kusé a všechna vnuknutí omezená;

10až jejich místo zaujme úplnost a dokonalost, všechno kusé a omezené bude překonáno.

11Dokud jsem byl dítě, byl dětský můj rozhled i způsob myšlení. Z dětských bot jsem však vyrostl a spolu s nimi jsem odložil i dětské představy.

12V tomto životě můžeme vidět jenom cosi jako zamžený obraz v zrcadle, ale pak staneme Bohu tváří v tvář. Zatím ho známe jen z nepatrné části; pak ho budeme znát tak úplně, jak on už nyní zná nás.

13Tři věci jsou silnější než smrt: víra, naděje a láska. A největší z nich je láska.