11.11 v 11:11

Čím je to datum výjimečné

11. listopadu říkají hodiny a kalendář totéž: 11.11 v 11:11. Je to shoda číslic, nic víc, a přesto je to nejlepší pozvání, jaké tato minuta kdy dostane, protože v ten den se na to číslo celý svět už tak dívá.

Nikoho nežádáme, aby o tom cokoli věřil. Využíváme to datum tak, jak každá tradice využívala své pevné hodiny: jako zvon, který už všichni slyší.

Co se ten den děje

Minuta putuje. Začíná v prvním časovém pásmu dne a končí o celý den později v posledním: čtyřiadvacet po sobě jdoucích 11:11 a každou z nich prožije ten, kdo je tam, když dorazí.

• Nic není potřeba: žádná vstupenka, žádné určené místo, nic k instalaci.
• Prožijete své vlastní 11:11, ve svém městě, svými slovy.
• Průběžný počet lidí, zemí a měst zůstává vidět po celou cestu kolem světa.
• Do konce dne vlna projde každým obydleným časovým pásmem na Zemi.

Jedna minuta není nic. Jedna minuta, kterou postupně prožijí všichni po celé Zemi, je ale něco úplně jiného.

O co vlastně žádáme

Šedesát vteřin. Zastavíte se, dýcháte a vědomě poděkujete Bohu za dech, který vám byl dán, svými slovy, ve svém jazyce, tak, jak Boha sami nazýváte.

To je celé, 11. listopadu i v každý jiný den. Datum nic nemění, jen zviditelňuje, kolik lidí v té minutě je.

Proč dech a proč právě tento den

Společná minuta potřebuje něco, co mají všichni společné. Skoro nic takového není: ani jazyk, ani země, ani kalendář, ani víra. Dech ano. Na celé Zemi není člověk, který by nedýchal, ani jeden, a nikdo si to nezařídil sám.

Proto může tato minuta obsáhnout všechny najednou, aniž by po někom chtěla, aby se čehokoli vzdal.

Jak se připravit

Nejlepší příprava je ta nejméně nápadná: začněte prožívat běžnou minutu už teď. Pokud je minuta už vaše, není v ten den co připravovat: prostě v ní budete spolu se všemi ostatními.

A pokud chcete, aby ten den byl velký, existuje přesně jedna věc, která ho velkým udělá: pozvěte jednoho člověka. Ne deset, ne „sdílet se všemi“, ale jednoho, toho, na koho jste právě pomysleli.